Žádná část planety nebude ušetřena hněvu klimatických změn způsobených člověkem a sladkovodní zdroje naší Země již pociťují horko této nové reality. Více než polovina světových jezer a dvě třetiny řek vysychají, což ohrožuje ekosystémy, zemědělské půdy a zásoby pitné vody. Takový úbytek zdrojů může vést k konfliktům a dokonce potenciálně k úplné válce, píše ve svém článku pro TomDispatch Joshua Frank.

„Konkurence o omezené vodní zdroje je jednou z hlavních obav pro nadcházející desetiletí," varovala studie publikovaná v roce 2018 v Global Environmental Change. "Ačkoliv samotné vodní problémy v minulosti nebyly jediným spouštěčem války, napětí týkající se správy a využívání sladké vody představuje jednu z hlavních obav v politických vztazích mezi... státy a může zhoršovat existující napětí, zvyšovat regionální nestabilitu a společenské nepokoje."

Situace je více než kritická. V roce 2023 bylo odhadnuto, že více než tři miliardy lidí, nebo více než 37% lidstva, čelilo skutečnému nedostatku vody, krizi, která se předpokládá, že se v nadcházejících desetiletích dramaticky zhorší. Je ironií, že zatímco voda mizí, globálně se nyní staví obrovské přehrady - více než 3000 z nich - které vyžadují významný tok řeky pro svůj provoz. Navíc se 500 přehrad staví v právně chráněných oblastech jako národní parky a rezervace divoké přírody. OSN Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) to někdy v minulosti obhajoval. Takové projekty, jak věřilo, by pomohly bojovat proti změně klimatu snižováním emisí oxidu uhličitého a zároveň by přinesly elektřinu těm, kteří ji nejvíce potřebují.

„Vodní energie zůstává největším zdrojem obnovitelné energie v elektroenergetickém sektoru," napsal IPCC v roce 2018. VDůkazy naznačují, že relativně vysoké úrovně nasazení v příštích 20 letech jsou proveditelné a vodní energie by měla zůstat atraktivním zdrojem obnovitelné energie v kontextu globálních scénářů snižování emisí skleníkových plynů."

IPCC uznal, že neustálá sucha ovlivňují tok vodních toků a že změna klimatu zhoršuje situaci nepředvídatelným způsobem. Přesto jeho klimatičtí odborníci stále tvrdili, že vodní energie by mohla být klíčovou součástí energetického přechodu světa, argumentujíc, že elektrická přehrada bude produkovat zdánlivě nekonečnou energii. Zároveň mají jiné obnovitelné zdroje, jako jsou větrná a solární energie, svá omezení vázaná na počasí a sluneční svit.

Trhlina v logice přehrad
Ačkoli to bylo dobře míněno, nyní je mnohem zřejmější, že existuje trhlina v hodnocení IPCC. Jednak nedávný výzkum naznačuje, že přehrady mohou vytvářet alarmující množství emisí skleníkových plynů, které mění klima. Hnijící vegetace na dně takových nádrží, zejména v teplejších klimatických podmínkách (jako je mnoho oblastí Afriky), uvolňuje do atmosféry značné množství metanu, devastujícího skleníkového plynu.

„Většina této vegetace by samozřejmě zahnívala tak jako tak. Ale bez nádrží by se rozklad odehrával většinou v atmosféře nebo v kyslíkatých řekách nebo jezerech," vysvětluje Fred Pearce v Independentu. „Přítomnost kyslíku by zajistila, že uhlík v rostlinách by tvořil oxid uhličitý. Ale mnoho nádrží, zejména v tropech, obsahuje málo kyslíku. Za těchto anaerobních podmínek generuje hnijící vegetace místo toho metan."

I když CO2 také vážně škodí klimatu, emise metanu jsou v krátkodobém horizontu mnohem horší.

„Odhadujeme, že přehrady emitují přibližně o 25 % více metanu na jednotku plochy než bylo dříve odhadováno," říká Bridget Deemer ze Školy pro životní prostředí na Washingtonské státní univerzitě ve Vancouveru, hlavní autor vysoce citované studie o emisích skleníkových plynů z nádrží.

„Metan zůstává v atmosféře pouze asi desetiletí, zatímco CO2 zůstává několik století, ale během 20 let metan přispívá téměř třikrát více k globálnímu oteplování než CO2," uvádí server TomDispatch.
A to není jediný problém, kterému přehrady v jednadvacátém století čelí. V současné době je čínské financování nejvýznamnějším globálním hnacím motorem nové výstavby vodních elektráren. Čína investovala do výstavby alespoň 330 přehrad v 74 zemích. Každý projekt přináší svou vlastní sadu environmentálních dilemat. Především však oteplování planety - minulý rok byl nejteplejším v lidské historii a leden 2024 nejteplejším lednem vůbec - činí mnoho těchto investic stále pochybnějšími. Na naší stále teplejší Zemi například sucho v Ekvádoru ovlivnilo funkčnost přehrady Amaluza na řece Paute, která poskytuje 60 % elektřiny této země. Paute nedávno pracovala na 40 % kapacity, jelikož tok řeky slábl. Podobně ve střední Africe se hladiny vody v rezervoáru přehrady Kariba, nacházející se mezi Zambií a Zimbabwe, drasticky měnily, čímž byla narušena její schopnost vyrábět stálou energii.

„V posledních letech sucho zesílené změnou klimatu způsobilo pokles rezervoárů na všech pěti kontinentech⁠ pod úrovně potřebné k udržení výroby vodní energie," píše Jacques Leslie v Yale E360," a problém se jen zhorší, jak se změna klimatu prohlubuje."

Poháněna ubývajícími vodními zdroji se globální krize vodní energie stala zápalným bodem v odlehlých oblastech severní Afriky, kde vytvoření obří přehrady by velmi dobře mohlo vést k regionální válce a horšímu.

Krize na Nilu
Životodárná žíla severovýchodní Afriky, Nil, protéká 11 zeměmi, než se vlévá do Středozemního moře. S délkou 6 650 kilometrů může být Nil nejdelší řekou na Zemi. Po tisíciletí jeho klikatící se vody, které protékají bujnými džunglemi a suchými pouštěmi, zavlažovaly zemědělské půdy a poskytovaly pitnou vodu pro miliony lidí. Téměř 95 % z 109 milionů obyvatel Egypta žije v několika kilometrech od Nilu. Nil, možná nejdůležitější přírodní zdroj v Africe, je nyní v epicentru geopolitického sporu mezi Egyptem, Etiopií a Súdánem, který tyto země přivedl na pokraj vojenského konfliktu.

Hlavní přehrada, která se staví na Modrém Nilu, hlavním přítoku řeky, mění status quo v regionu, kde Egypt dlouho byl přední zemí. Velká etiopská renesanční přehrada (zkráceně GERD) má být jednou z největších hydroelektráren, které byly kdy postaveny, s délkou přes 1700 metrů a výškou 145 metrů, monument, který mnozí budou milovat a jiní nenávidět.

Není pochyb o tom, že Etiopie potřebuje elektřinu, kterou GERD vyrobí. Téměř 45 % všech Etiopanů nemá pravidelný přístup k elektřině a GERD slibuje výrobu až 5,15 gigawattů elektřiny. Pro srovnání, jeden gigawatt by ročně pokryl spotřebu 876 000 domácností ve Spojených státech. Stavba přehrady, která začala v roce 2011, byla do srpna minulého roku z 90 % dokončena a začala vyrábět energii. Celkové náklady na GERD se očekávají, že překročí 5 miliard dolarů, což ji činí největším infrastrukturním projektem, který Etiopie kdy podnikla, a největší přehradou na africkém kontinentu.

Nejenže přinese spolehlivou energii této zemi, ale slibuje také kulturní posun, který mnozí vítají.

„Matky, které porodily ve tmě, dívky, které nosí dřevo na oheň místo aby chodily do školy – na to jsme čekali tolik let – staletí," říká Filsan Abdi z etiopského ministerstva žen, dětí a mládeže. "Když říkáme, že Etiopie bude majákem prosperity, začíná to tady."

Zatímco většina Etiopanů může na přehradu pohlížet v pozitivním světle, země po proudu Nilu, Egypt a Súdán (který je sám ponořen do ničivé občanské války), nebyly konzultovány a jejich úředníci jsou pobouřeni. Obrovská nádrž za gigantickou betonovou stěnou GERD zadrží 74 miliard kubických metrů vody. To znamená, že Etiopie bude mít významnou kontrolu nad tokem Nilu, což jejím vůdcům dává moc rozhodovat o tom, kolik přístupu k vodě budou mít Egypťané a Súdánci. Modrý Nil přitom poskytuje 59 % dodávek sladké vody Egypta.

Jak se ukázalo, sladká voda v Egyptě dlouhodobě ubývá, a tak egyptské vedení vnímá hrozbu GERD vážně již léta. Například v roce 2012 Wikileaks získal interní emaily od "globální zpravodajské" firmy Stratfor, které odhalily, že Egypt a Súdán uvažovali o tom, že by egyptské speciální jednotky mohly zničit přehradu, ještě ve fázi rané výstavby.

„My diskutujeme o vojenské spolupráci se Súdánem," bylo citováno z vysokého egyptského zdroje. Ačkoli k takovému přímému útoku nikdy nedošlo, Stratfor tvrdil, že Egypt by mohl opět podporovat "proxy militantní skupiny proti Etiopii" (jak to udělal v 70. a 80. letech), pokud by diplomacie narazila na mrtvý bod.

Tato situace ilustruje, jak vodní zdroje – zvláště v regionech, kde jsou vzácné – mohou zintenzivnit geopolitické napětí a vést k vážným konfliktům. GERD je příkladem toho, jak projekt zamýšlený k zlepšení životních podmínek jedné země může vyvolat napětí a potenciální konflikt s sousedními státy, které se cítí ohroženy zmenšujícími se zásobami vody.

Egypt, závislý na Nilu pro zavlažování, pitnou vodu a průmysl, vnímá stavbu GERD jako existenční hrozbu. Etiopie na druhé straně vidí přehradu jako klíč k hospodářskému rozvoji a k zajištění energie pro miliony svých občanů, kteří žijí bez pravidelného přístupu k elektřině. Tento spor ukazuje na složitou rovnováhu mezi rozvojem a ochranou přírodních zdrojů, která je ještě komplikovanější kvůli změnám klimatu.

Diplomacie a spolupráce mezi zeměmi jsou klíčové k nalezení řešení, které minimalizuje riziko konfliktu a zároveň umožňuje udržitelný rozvoj. Mezinárodní společenství, včetně organizací jako je Africká unie a OSN, hraje důležitou roli v mediaci a podpoře dialogu mezi těmito státy. Jen čas ukáže, zda lze najít řešení, které uspokojí potřeby všech zúčastněných stran, aniž by došlo k další eskalaci napětí nebo dokonce k ozbrojenému konfliktu.

GERD představuje jeden z mnoha příkladů globálních vodních dilemat, kde se potřeby a obavy různých zemí střetávají. Jak se svět snaží řešit výzvy spojené se změnou klimatu a snižováním přírodních zdrojů, bude schopnost států spolupracovat a najít kompromisní řešení rozhodující pro zajištění mírové a prosperující budoucnosti pro všechny.

Bohužel nejnovější jednání o uklidnění nepřátelství kolem GERD skončila výrazně špatně. Minulý rok v dubnu Egypťané, rozhořčení nedostatkem jakéhokoli významného pokroku, reagovali provedením třídenního vojenského cvičení se Súdánem na námořní základně v Rudém moři, jehož cílem bylo zastrašit etiopské úředníky. „Všechny možnosti jsou na stole,“ varoval egyptský ministr zahraničí Sameh Shoukry.

„Všechny alternativy zůstávají dostupné a Egypt má své schopnosti,“ dpdaů Shoukry.

Zdánlivě nezasažena takovými vojenskými hrozbami plánuje Etiopie dokončit stavbu přehrady, tvrdí, že poskytne velmi potřebnou energii chudým Etiopanům a omezí celkovou uhlíkovou stopu země. „[GERD] představuje udržitelný socioekonomický projekt pro Etiopii: nahrazuje fosilní paliva a snižuje emise CO2,“ tvrdí etiopská ambasáda ve Washingtonu.


Veřejně vystoupit proti přehradě se ukázalo jako riskantní podnikání. Zaměstnanci International Rivers, neziskové organizace, která hájí lidi ohrožené přehradami, byli obtěžováni a obdrželi výhrůžky smrtí v reakci na jejich opozici. Významná etiopská novinářka Reeyot Alemu, kritička přehrady a akcí vlády týkajících se jí, byla vězněna více než čtyři roky pod drakonickými zákony proti terorismu.

Války o elektrickou energii z vody
Zatímco GERD vytvořila nebezpečný konflikt, má také mezinárodní dopady. Čína, která sehrála tak zásadní roli při financování globálních projektů vodní energie v těchto letech, poskytla 1,2 miliardy dolarů, aby pomohla Etiopanům postavit přenosové vedení z přehrady do okolních měst. V zhledem k tomu, že také výrazně investovala do Egypta, je v pozici, pokud nějaká země je, pomoci navigovat spor o GERD.

Vojenští analytici ve Spojených státech tvrdí, že zapojení Číny do projektu přehrady je součástí politiky, jejímž cílem je postavit USA do výrazné nevýhody v závodu o využití bohatých afrických vzácných zemin, od kobaltových jeskyní v Kongu po rozsáhlé ložiska lithia v etiopském vnitrozemí. Čína, "největší věřitel světa", skutečně do Afriky nalila peníze. K roku 2021 byla největším věřitelem tohoto kontinentu, držící 20 % jeho celkového dluhu. Růst čínského vlivu mezinárodně a v Africe – má velké infrastrukturní projekty ve 35 afrických zemích – je klíčový k pochopení nejnovější verze globálních imperiálních geopolitik.

Většina čínských afrických podniků je spojena s čínskou iniciativou "Pás a cesta", programem tohoto století financovat infrastrukturní obchody napříč Eurasií a Afrikou. Její ekonomické vazby na Afriku však začaly již v 50. a 60. letech 20. století s čínským vůdcem Mao Ce-tungem, který prosazoval "afroasijskou" alianci, jež by vyzvala západní imperialismus.

Tolik desetiletí poté hraje myšlenka takové aliance druhé housle vůči čínským globálním ekonomickým touhám, které, jako mnoho minulých imperiálních projektů v Africe, mají pro ty na přijímajícím konci značné nevýhody. Rozvojové země zoufale potřebují kapitál, a tak jsou ochotny přijmout striktní podmínky z Číny, i když představují nejnovější verzi staletého kolonialismu a neokolonialismu, který se zaměřoval na kontrolu bohatých zdrojů kontinentu. To je určitě pravda v případě čínských investic do vodní energie, jako je přehrada Bui v Ghaně a přehrada na řece Kongo v Kongu, kde mnoha miliardové půjčky jsou zajištěny kongskou surovou ropou a ghanskými kakaovými plodinami.

V roce 2020 se USA s opožděním vložily do sporu o GERD, když hrozily, že zastaví pomoc v hodnotě 130 milionů dolarů pro etiopské protiteroristické úsilí. Etiopané věřili, že to souviselo s kontroverzí přehrady, stejně jako když v červnu 2023 administrativa Joea Bidena nařídila USAID zastavit veškerou potravinovou pomoc této zemi (v hodnotě více než 2 miliardy dolarů), tvrdíc, že nedorazila k Etiopanům, aby o několik měsíců později své rozhodnutí změnila.

Spor o obrovskou etiopskou přehradu by měl být varováním, co nás čeká na horké, suché planetě, kde řeky, které živí přehrady jako GERD, vysychají, zatímco velmoci nadále soupeří o pozici, doufajíce, že ovládnou to, co zbývá ze světových zdrojů. Vodní energie neřeší klimatickou krizi, ale nové projekty přehrad mohou vést k válce o něco, co je klíčové pro naše přežití – přístup k čerstvé, čisté vodě.

Konflikt okolo GERD tak otevírá širší debatu o budoucnosti vodní energie a správy vodních zdrojů v době klimatických změn. Zatímco vodní energie byla dlouho považována za obnovitelný zdroj energie s nízkými emisemi uhlíku, její významné dopady na životní prostředí, společenství a geopolitické napětí vrhají stín na její dlouhodobou udržitelnost.

V situaci, kdy světová populace roste a poptávka po energii a čisté vodě se zvyšuje, je nezbytné nalézt cesty, které respektují potřeby všech stran a zároveň chrání planetu. To vyžaduje inovativní přístupy k výrobě energie, efektivní využívání zdrojů a především spolupráci a dialog mezi zeměmi a kulturami.

V případě GERD a podobných projektů po celém světě je jasné, že přístup "jako obvykle" již není možný. Mezinárodní společenství musí pracovat na vytváření nových rámců pro spravedlivou vodní diplomacii, která zohledňuje potřeby všech, od lokálních společenství po globální ekonomiku, a to v souladu s cíli udržitelného rozvoje.