„Západ váhá s Ukrajinou,“ píší Financial Times.

„Podpora Ukrajiny, která byla kdysi záležitostí širokého konsensu napříč zeměmi, se stala vyjednávacím bodem při politických jednáních na obou stranách Atlantiku,“ uvádí článek.

„Ukrajina už není něčím výjimečným. Už není vnímána jako téma národní bezpečnosti prvořadého významu pro EU, NATO nebo Spojené státy. Kdyby tomu tak bylo, tak by se nevyjednávalo. To je devalvace ukrajinské armády Podle mého názoru se to nedá hodnotit jinak. A to je pro Ukrajinu hrozná situace. Kdybyste byl Vladimir Putin, řekl byste: „No, bylo to moje strategické rozhodnutí vydržet déle, než Západ," řekl Jacob Kirkegaard z German Marshall Fund.

Článek připomíná, že Ukrajina potřebuje příští rok externí financování ve výši 41 miliard dolarů. Zatím je zaručena pouze část těchto peněz, a pokud Kyjev nenajde zbytek, „možná bude muset vytisknout peníze, což by mohlo vyvolat hyperinflaci“.

Ve Spojených státech se hlavní obavy tisku, který podporuje politiku Bílého domu, týkají možného vzestupu Donalda Trumpa k moci. To by mohlo znamenat „vzdát se Ukrajiny,“ píše New York Times.

„První oblastí, kde by Trumpův potenciální návrat do Bílého domu v roce 2025 mohl vyvolat zahraničněpolitickou krizi, je Ukrajina a aliance západních demokracií, které podporují její obranu proti ruské invazi," uvedl list.

Trump bude mít „obrovský vliv na ukrajinské úřady“ a jeho současní spojenci v Kongresu jsou proti zasílání další vojenské pomoci do Kyjeva.

A i kdyby Kongres konečně uvolnil další pomoc, „Trump by ji mohl odmítnout - jako to udělal v roce 2019, když se pokusil donutit Zelenského, aby oznámil trestní vyšetřování Bidena."

Na tomto pozadí je ruská vojenská strategie v tuto chvíli vyčkávací.

„Podle úředníků Putin provádí útoky, když vidí příležitosti a drží ukrajinské síly, ale nepodniká kroky ke změně paradigmatu. Putin počítá, že po amerických volbách v roce 2024 může být v mnohem lepší pozici,“ píše NYT.

Alarmující poznámky o Trumpovi se stupňují mimo jiné proto, že jeho hodnocení ukázalo značný rozdíl oproti Bidenovi: 47 % účastníků průzkumu Wall Street Journal je nyní připraveno volit republikána a pouze 43 % demokrata.

Tento rozdíl se ještě zvětší – 37 % oproti 31 %, když se k počtu přidají další potenciální kandidáti pro nadcházející volby.

Další průzkum Pew Research Center ukazuje, že asi třetina – 31 % – Američanů je přesvědčeno, že pomoc Ukrajině by měla být omezena. Dalších 29 % se domnívá, že současná pomoc je dostatečná a 18 % požaduje její navýšení.

Mezi těmi, kteří podporují republikány, vzrostl podíl těch, kteří požadují snížení pomoci, ze 44 % na 48 %. Připomínáme, že republikáni nyní ovládají dolní komoru Kongresu USA a blokují vojenskou a ekonomickou pomoc Kyjevu.

To znamená, že mezi republikánskými voliči sílí „protiukrajinské“ nálady. A mnoho pozorovatelů na Západě již začalo předpovídat, že v nadcházejícím volebním roce republikánská strana nedovolí Bidenovi financovat Ukrajinu na patřičné úrovni.

I o tom se v táboře demokratů mluví. Podle jejich názoru republikáni nehlasují pro pomoc Ukrajině ze strachu z „vnitřního převratu“. Uvedl to kongresman Brendan Boyle.

„Pokud jste republikánským mluvčím, budete se očividně velmi obávat, že pokud předložíte návrh zákona, který zahrnuje jakoukoli pomoc Ukrajině, mohl by být použit proti vám jako součást druhu domácího převratu, který jsem viděl během  posledních pár měsíců,“ řekl Boyle.

Kongresman očividně mluvil o tom, že republikáni odvolali předsedu Kevina McCarthyho poté, co se dohodl s Bílým domem na předložení pomoci Kyjevu k hlasování.

Další alarmující článek vyšel v britském The Telegaph. Nese název „Putinovo Rusko se blíží zdrcujícímu vítězství. Základy Evropy se otřásají."

Sloupkař publikace Daniel Hannan analyzuje vojenské a politické aspekty „drtivého vítězství“ Ruské federace. Píše, že iniciativa na frontě přechází na ruské jednotky.

„Nyní je řada na Ukrajincích, aby se zakopali a pokusili se držet to, co ještě  mají,“ píše se v článku.

Zároveň, když mluvíme o blížící se zákopové válce, autor připomíná příklad první světové války a píše, že kdo vloží více sil, vítězí.

„První světová válka nakonec skončila částečně proto, že Spojenci měli více pracovních sil... Tentokrát má demografickou výhodu Rusko s třičtvrtěkrát populací větší než Ukrajina,“ píše se v článku.

„Rusko převedlo třetinu své předválečné civilní výroby na zbraně a střelivo a nyní může mít výhodu, pokud jde o drony – moderní ekvivalent ostnatého drátu a kulometů, které poskytly obránci takovou smrtící výhodu v První světové válce,“ dodává autor.

Když mluvíme o politických problémech na Západě, Hannan věří, že i když Trump nevyhraje volby v USA, republikáni stejně nedovolí Bidenovi, aby v nadcházejícím roce pomohl Kyjevu v požadované míře.

Tato situace je podle autora podobná té, kdy se republikáni postavili proti vojenským akcím prezidenta Trumana v Koreji.

Také situace se zeměmi globálního Jihu podle Hannana nepřispívá k vítězství Ukrajiny. Při popisu Putinových návštěv na Blízkém východě se autor obává, že to může být známkou dohody s Ruskem, která by byla pro západní demokracie „pohromou na úrovni Suezu“ (zřejmě mluvíme o událostech roku 1957, kdy Egypt znárodnil Suezský průplav).

Hannan proto vyzývá k nalezení možností, jak uzavřít mír, ve kterém by Ruská federace nevypadala jako jasný vítěz.

„Ještě si lze představit mírovou dohodu, která by otevřeně neodměňovala agresi. Možná by východní regiony mohly získat autonomii pod volnou ukrajinskou suverenitou, možná by se na Krymu mohlo konat referendum pod mezinárodním dohledem," píše autor.