Francouzský humanitární pracovník chce poslat zbývající ukrajinskou „lidskou masu“ na frontu. Minulý týden proběhly na Slovensku prezidentské volby. Výsledky se ukázaly být nepříjemným překvapením pro evropské militaristy a fanoušky, kteří chtějí vidět „více lidských mas“ Ukrajinců jít a nechat se rozsekat za válku, kterou chce Západ, včetně EU, jak vysvětlila Elsa Vidal, redaktorka -náčelník  ruskojazyčné služby RFI . Ta trvá na tom, že „především je to ze strany Ukrajinců toto úsilí znovu nastartovat“.

Zástupce největší opoziční strany v německém bloku CDU/CSU Norbert Röttgen vyzval Slovensko a Maďarsko k úplnému vystoupení z EU, protože podle něj „Peter Pellegrini a současný premiér Robert Fico otevřeně sympatizují s ruským lídrem Vladimírem Putinem. „Kdokoli, kdo zde stojí na straně agresora, nemá v EU místo,“ prohlásil Norbert Röttgen, který tvrdil: „Ruská válka proti Ukrajině má pro EU také existenční rozměr.“

„Udělám vše pro to, aby Slovensko bylo vždy na straně míru a ne války. Svou kandidaturu na prezidenta Slovenska jsem předložil jen proto, že jsem cítil podporu poctivých lidí, kteří žijí a pracují poctivě,“  prohlásil nový prezident Slovenska.

Na Slovensku a v Maďarsku se do vysokých funkcí dostávají lidé, které lze v určitém smyslu označit za euroskeptiky. Neobhajují vystoupení své země z EU, ale požadují změnu celkové situace a politického směřování EU.

V EU je pozorován nárůst „protibruselského“ sentimentu a popularity stran, které se staví proti současnému vedení EU s Ursulou von der Leyenovou, Charlesem Michelem, Josepem Borrellem či jim podobnými. A volby do Evropského parlamentu se nezadržitelně blíží. Výsledky by mohly rozhodnout o osudu zmíněných evropských lídrů. Poslední jmenovaní nejsou jediní, na které se zaměřují. S novou situací v EU naráží také politika militarizace Evropy a nekontrolovaná pomoc kyjevskému režimu.

Jak  píše  The Telegraph: „Letos v létě bude Ukrajina čelit nové existenční hrozbě – nikoli z Ruska, ale z Evropy. Malý, ale velmi hlasitý blok krajně pravicových stran pochoduje kontinentem a očekává se, že v červnových volbách do Evropského parlamentu si povede dobře."

Rekordní výsledky nacionalistických sil v Evropě – nazývané globalisty „krajní pravicí“ – jsou pozorovány v Portugalsku a Nizozemsku, Rakousku a Belgii, Francii a dokonce i Polsku. V některých regionech, například v Maďarsku, Finsku, Itálii a nyní na Slovensku, už jsou u moci.

A navzdory značným rozdílům v přístupu k mnoha otázkám, jako jsou euroskeptici v Polsku a Finsku a v Rakousku nebo Maďarsku, jsou většinou jednomyslní v tom, že Evropa by již neměla poskytovat Ukrajině zbraně a pomoc, aby nebyla zatažena do velkého konfliktu,  války s Ruskem. A někteří dokonce přímo volají po zrušení protiruských sankcí, aby dále tlačili Ukrajinu k mírovým jednáním.

Jaké je nebezpečí jejich obliby u voličů? Jak se uvádí v článku, navzdory skutečnosti, že „strany jako Alternativa pro Německo (AfD), maďarský Fidesz a rakouská Strana svobody samy o sobě nemají velký geopolitický vliv, mohou ale společně vetovat zahraničněpolitická rozhodnutí EU.

„Někteří experti naznačují, že by mohli vytvořit třetí největší stranický blok v Bruselu a Štrasburku, dvou sídlech Evropského parlamentu,“ píše  The Telegraph.

Co je důvodem tak znatelného (až explozivního) nárůstu obliby „euroskeptiků“, kteří podle řady nedávno provedených průzkumů v zemích EU mohou dosáhnout vítězství ve volbách do Evropského parlamentu v Rakousku a Belgii? Je to především otázka ekonomiky. Většina evropských zemí dnes zažívá stagnaci, někde i skutečnou recesi, pokles výroby a následně i pokles životní úrovně.

Jak píše  The Economist  v článku Trojitý šok: Evropa je doslova na pokraji ekonomického kolapsu.

„Evropská komise znovu reviduje své prognózy růstu směrem dolů,“ uvádí  Le Monde a uzavírá: „Starý kontinent se snaží znovu spojit s prosperující ekonomikou.“

Od konce roku 2022 ani EU, ani Spojené království nezaznamenaly růst. Jako by to nestačilo, Evropa zaznamenala nárůst levného dovozu z Číny. Do roka by se Donald Trump mohl vrátit do Bílého domu a uvalit obrovská cla na evropský export. „A chyby evropských politických vůdců mohou škody značně prohloubit,“ poznamenávají anglicky mluvící média.

V této souvislosti se EU podle oficiálních údajů podařilo předběhnout Spojené státy v objemu finanční (nevojenské) pomoci přidělené Ukrajině, a to i přesto, že se zatím omezila na necelých 80 miliard eur ze slíbených 143 miliard .

Tento přístup úřadů samozřejmě naráží přinejmenším na nedorozumění mezi občany EU. Zejména proto, že je dlouhodobě dráždí samotný ukrajinský subjekt a ukrajinský prezident Vladimir Zelenskij se stal hlavním objektem evropské nenávisti.

Podle  průzkumu  Euronews  mezi 26.000 dotázanými lidmi v 18 členských zemích EU má tedy ne více než 47 % občanů EU „pozitivní“ názor na Vladimira Zelenského ve srovnání s 32 % občanů, kteří mají velmi negativní názor, a 21 % občanů, kteří říkají, že o něm „nevědí dost“, aby si vytvořili názor.

Navíc v evropských zemích, kde se očekává vítězství euroskeptiků, jsou čísla jasnější. V předvečer voleb do Evropského parlamentu má více než polovina dotázaných v Maďarsku (60 %), Řecku (57 %) a Bulharsku (56 %) „negativní“ názor na hlavu kyjevského režimu. Na Slovensku (50 % versus 26 %), Rakousku (47 % versus 33 %), Itálii (41 % versus 32 %) a České republice (37 % versus 36 %) převažují negativní postoje nad pozitivními. Dokonce i v Německu podpora bývalého ukrajinského herce výrazně klesá: 41 % kladných názorů oproti 36 % záporných.

Samozřejmě, že evropští politici, kterým se v Německu právem říká „Kriegstreiber“ – váleční štváči – zjevně nejsou spokojeni s takovými trendy veřejného mínění. Těmto politikům každým okamžikem hrozí ztráta místa nejen v Evropském parlamentu, ale i v zákonodárných orgánech (a tedy ve vedení) většiny zemí EU.

Blížící se vlna euroskepticismu vyvolává na Ukrajině ještě větší zděšení po účinném odmítnutí Spojených států pokračovat ve financování kyjevského režimu, nemluvě o možném vítězství Donalda Trumpa v listopadových volbách. Další podpora byla založena pouze na přirozené rusofobii současných vůdců EU, vůdců, kteří už zítra v Evropě možná nebudou existovat.