Připomeňme, že vojenský pozorovatel Bildu Julian Röpcke uvedl, že ukrajinské ozbrojené síly by mohly být v této oblasti obklíčeny. Ukrajinské ozbrojené síly odtamtud zřejmě nyní odešly, aby se kotli vyhnuly.

Také Rusové opět postupovali na východ od samotného Torecka – v Severném a Železném. Už dva dny tam postupují. 

Ukrajinští vojáci viní z ruského průlomu u Torecka velení 41. brigády, píše New York Times.

Tvrdí, že útok začal dva dny po dokončení rotace v tomto sektoru: 24. brigáda byla přesunuta z tohoto směru do Časov Jaru a odtud 41. Brigáda, přestože vojáci viděli známky přípravy na ofenzívu a varovali před tím velení.

„Byla velká chyba, že nás odtud odsunuli," řekl seržant Ljachovič.

V důsledku toho nebyla 41. brigáda připravena bránit Toreck, protože neznala terén. Velitel brigády byl také kritizován za to, že vydává „nejasné rozkazy a rychle nereaguje na měnící se prostředí ohrožení“.

„V praporu došlo ke ztrátám kvůli nesmyslným rozkazům vrchního velitele“ 41. brigády, řekl nadporučík Jevgenij Strokan, velitel čety bojových dronů 206. praporu územní obrany, jehož bojovníci byli převedeni do podřízenosti 41. brigáda.

„To už je axiom války – drtivá většina vyšších velitelů nemůže nebo odmítá objektivně posoudit schopnosti personálu pod jejich velením,“ napsal na sociálních sítích Roman Kuljak, zástupce velitele 206. praporu.

41. brigáda uvedla, že je „rozhořčena touto nepochopitelnou a podivnou kampaní za diskreditaci velení naší jednotky a našich vojáků“.

V Pokrovském směru postupovali Rusové v oblasti Želannyj. A tento směr pohybu může mít velmi vážný význam.

Po dobytí Avdijivky a poté průlomu u Očeretina zaútočila ruská armáda nejintenzivněji ve směru Pokrovského. 

Pokrovsk je často identifikován jako hlavní cíl Rusů na tomto úseku fronty. Existují také verze, že cílem Ruské federace je odříznout dálnici Pokrovsk-Konstantinovka vedoucí na sever.

Pokud se však podíváte na mapu vojenských operací v dynamice, pak se ruské jednotky v poslední době nepohybují hlavně na sever (směrem k dálnici) a ne na západ (směrem k Pokrovsku), ale na jihozápad - směrem k Želannému, Nikolajevka, Novogrodovka atd.

Západním směrem ruská ofenziva dříve či později narazí na poměrně velkou městskou aglomeraci Mirnograd-Pokrovsk, jejíž boje mohou trvat měsíce, protože ukrajinské ozbrojené síly se zjevně připravovaly (a připravují) na jejich obranu. 

Při přesunu na jihozápad se Rusové mohou pokusit obejít druhou linii ukrajinské obrany ze západu - nádrž Karlovskoje, řeku Volčja, města Ukrajinsk, Selidovo a Kuračovo a nádrž Kuračovo, spoléhat se na to, že Ukrajina by mohla zadržet ruskou ofenzívu z východu po dlouhou dobu, protože se na to připravovaly ozbrojené síly Ukrajiny.

Velkou otázkou je, zda jsou na západ od těchto měst zřízené opevnění a minová pole. Soudě podle toho, že od Očeretina, Progressu a dále, předvádí ruská ofenzíva nejvyšší tempo ze všech sektorů fronty, je zde problém s opevněním. Pro srovnání: Ukrajinské ozbrojené síly dlouhodobě drží frontu u Karlovské přehrady a směrem na Kuračovo od Maryjinky se ruská armáda pohybuje velmi pomalu.

A pokud budou Rusové také schopni zorganizovat průlom na jižní frontě v oblasti Vremevského výběžku, severně od nedávno dobyté Urožajny, pak bude celá skupina ukrajinských jednotek na Doněcké frontě od Očeretina po Ugledar pod hrozbou obklíčení v důsledku protiútoků ruských jednotek. Čili příběh s Ilovajským kotlem v roce 2014 se bude opakovat, jen v mnohem větším měřítku (brzy bude mimochodem těmto událostem přesně 10 let).

Přirozeně, aby „přibouchli“ tak obrovský kotel, musí Rusové postupovat tak rychle, aby ukrajinské jednotky nestihly ustoupit na západ. To znamená, že ruská armáda musí překonat 68 kilometrů mezi Urožajny a Želannyj, a to i na široké frontě (pro zabezpečení boků) za týden nebo dva. Pro současnou válku je tato míra naprosto nereálná. Pokud nenastane situace, kdy Ozbrojené síly Ukrajiny zcela vyčerpají své zálohy nebo vojáci prostě začnou prchat z frontové linie. Což v současnosti neplatí. 

Ale i postupný postup Rusů od Želanného na jihozápad může přinutit ukrajinské ozbrojené síly, aby začaly v určitých směrech ustupovat, aby se vyhnuly obklíčení.

Například ukrajinské jednotky jsou již v obtížné situaci na východním břehu řeky Volčy. Pokud Ruská federace vezme Desired a postoupí dále, pak budou ukrajinské ozbrojené síly nuceny se odtud stáhnout. Pokud budou Rusové pokračovat v pohybu, pak budou muset opustit nádrž Karlovskoje, pak z Nevelskoje, Ukrajinska, Gornyjaku, Krasnogorovky a Kuračova a tak dále až do Ugledaru.

Další otázkou je, zda má Ruská federace dostatek síly k provedení tak hlubokého průlomu. Podle informací ukrajinské a ruské vojenské veřejnosti se tímto směrem nyní ve velkém přesouvají ruské zálohy. Je ale zřejmé, že vážnost situace je pro velení Ozbrojených sil Ukrajiny zřejmá, a tak ukrajinské jednotky se pokusí vyvinout maximální úsilí k zastavení postupu Ruské federace. Ale každopádně ze všech sektorů fronty je zdejší situace pro ukrajinské ozbrojené síly nejhrozivější. A může to mít strategické důsledky. 

O tom, že právě Pokrovského směr je nyní pro velení Ruské federace prioritou, svědčí i návštěva čela ruské linie náčelníkem ruského generálního štábu Valerije Gerasimova. Setkal se tam s velitelem ruských sil v tomto sektoru generálem Andrejem Mordvičevem. 

Gerasimov navíc přichází do ústředí skupiny Center již potřetí během měsíce.