Není od věci připomenutí obsáhlého článku Williama Engdahla, jenž byl přispívajícím editorem globálního výzkumu  kanadského serveru Global Research (https://www.globalresearch.ca/the-emerging-russian-giant-plays-its-cards-strategically/3408). Engdahl se v článku ze 7. 10. 2006 zmínil např.: V souvislosti s příběhem amerického uchvácení Iráku v r. 2003 je zajímavé jednostranné oznámení Bushovy administrativy, že USA ruší své smluvní závazky s Ruskem podle své dřívější Smlouvy o protibalistických raketách (ABM), aby mohly pokračovat ve vývoji americké protiraketové obrany, což je čin, který mohl být v Moskvě považován pouze za nepřátelský akt zaměřený na její bezpečnost.

Toto též není ruský putinovský text, ale kanadský ze 7. 10. 2006: „Do roku 2003 skutečně stačilo jen málo strategické vojenské zdatnosti, aby si uvědomili, že jestřábi z Pentagonu a jejich spojenci ve vojenském průmyslu a velkých ropných společnostech měli vizi USA nespoutaných mezinárodními dohodami a jednajících jednostranně ve svém nejlepším zájmu, jak je samozřejmě definovali jestřábi. Jejich doporučení zveřejnil jeden z mnoha washingtonských konzervativních think-tanků. V lednu 2001 vydal Národní institut pro veřejnou politiku (NIPP) Zdůvodnění a požadavky na americké jaderné síly a kontrolu zbrojení, stejně jako začala administrativa Bushe a Cheneyho. Zprávu, požadující jednostranné ukončení snižování jaderné síly ze strany USA, podepsalo 27 vysokých představitelů minulých i současných vlád. Na seznamu byl i muž, který je dnes Bushovým poradcem pro národní bezpečnost, Stephen Hadley; Zahrnoval zvláštního asistenta ministra obrany Stephena Camboneho a admirála Jamese Woolseyho, bývalého šéfa CIA a předsedu washingtonské nevládní organizace Freedom House. Freedom House hrál ústřední roli v USA sponzorované "oranžové revoluci" Ukrajiny a ve všech dalších "barevných revolucích" v bývalém Sovětském svazu.

Po těchto událostech brzy následovala série tajných destabilizací řady vlád na ruské periferii, které měly blízko k Moskvě, financovaných Washingtonem. Patřila k nim "revoluce růží" v Gruzii v listopadu 2003, která svrhla Edouarda Ševardnadzeho ve prospěch mladého, v USA vzdělaného a pro-NATO orientovaného prezidenta Michaila Saakašviliho. Sedmatřicetiletý Saakašvili příhodně souhlasil s podporou ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan, který by zabránil kontrole ázerbájdžánské ropy z Kaspického moře Moskvou. USA udržují s Gruzií úzké vztahy od nástupu prezidenta Michaila Saakašviliho k moci. Američtí vojenští instruktoři provádějí výcvik gruzínských vojáků a Washington vložil miliony dolarů do přípravy Gruzie na členství v NATO.

Jádrem amerických kroků je opět kontrola energetických a ropovodů a plynovodů…  Koncem roku 2004 bylo v Moskvě jasné, že nová studená válka, tentokrát o strategickou kontrolu energie a jednostrannou jadernou převahu, je v plném proudu. Z nezaměnitelného vzorce akcí Washingtonu od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 bylo také jasné, že konečnou hrou pro politiku USA vůči Eurasii nebyla Čína, ani Irák, ani Írán.

Geopolitickou "koncovkou" pro Washington byla úplná dekonstrukce Ruska, jediného státu v Eurasii, který je schopen zorganizovat efektivní kombinaci aliancí s využitím svých obrovských zdrojů ropy a plynu. To samozřejmě nikdy nemohlo být otevřeně deklarováno.
… Putin začal podnikat řadu obranných kroků, aby obnovil nějakou udržitelnou formu rovnováhy tváří v tvář stále očividnější politice Washingtonu obkličování a oslabování Ruska…“
Tolik z obsáhlého článku Williama Engdahla.

Prorokovat budoucnost není tak těžké, pokud si člověk uvědomí, že na zeměkouli není nebezpečnější zvíře, než je člověk. Nepřímo mě o tom ubezpečil George Friedman: Zpravodajský expert, zakladatel i šéf konzultační zpravodajské agentury Stratfor (Strategic Forecasting), a svými názory a podněty v médiích a knihách silně ovlivňuje americkou politiku.

V knize vydané v roce 2009 v USA (české vydání: Georgie Friedman, Příštích sto let, Argo a Dokořán, 2010) píše o budoucnosti, tedy o násilí a válkách, ne o nějakém míru, který je od pravěku jenom fikcí.

Friedmann, ačkoliv se to nezdůrazňuje, je rozumným cynikem, který si nedělá iluze. Píše např.:
„…rozumní lidé nedokáží předvídat budoucnost. Starý slogan Nové levice: „Buď praktický, očekávej nemožné“ potřebuje změnit: Buď praktický, očekávej nemožné.“ … Honba národů a jejich představitelů za krátkodobými a soukromými zájmy vede, když ne k bohatství národů, tak alespoň k předvídatelnému chování, a tudíž k možnosti předpovědět obrysy budoucího mezinárodního systému…“   (str.26)

V tomto kontextu lze chápat např. i rozhovor se zakladatelem Stratforu Georgem Friedmanem (ČT 24, 28.6.2015, rubrika Horizont). Byl prezentován v tom smyslu, že soukromá CIA, tak se někdy přezdívá analytické a zpravodajské organizaci Stratfor, a její zakladatel George Friedman mluvil s Davidem Miřejovským třeba o vztazích Evropy s Amerikou nebo o Rusku po Putinovi.

Friedman v tom smyslu uvedl: „.. toto je pohled Ameriky, máme své zájmy. Nechceme vidět Evropu pod jednou vládou, Rusko není z tohoto pohledu velkou hrozbou. Neděláme příliš, abychom ho zastavili, ale jsme do toho zapojení. Naším partnerem nejsou tradiční západoevropské instituce. Využíváme vzájemné vztahy s jednotlivými zeměmi. Západ pomáhal s podporou povstání na Majdanu. Ten destabilizoval a narušil neutralitu Ukrajiny, podporoval jsem tu revoluci. Teď ale musíme čelit faktu, že Rusko velmi znepokojeně, ne proto, že je Putin monstrum, velmi hlasitě neakceptuje jeho výsledek a snaží se ho změnit…“

Dne 2. dubna 2022 uveřejnil britský bulvární deník Daily Mail článek Petera Hitchense, bývalého korespondenta The Mail on Sunday v Moskvě a Washingtonu, D.C., „Spojené státy chtějí tuto válku ... vrátit Rusko do doby kamenné."

„Toto není válka mezi Ukrajinou a Ruskem. Je to válka mezi Spojenými státy a Ruskem, ve které obě strany používají Ukrajinu jako beranidlo," začal Hitchens svůj článek. Ukrajinci bojují a umírají, ztrácejí své domovy a prchají a Washington a jeho satelity nalévají do země další zbraně a povzbuzují ji „z bezpečné vzdálenosti".

Ukrajina potřebuje akce, které vyléčí její hnisavou a rozšířenou korupci. Ukrajina bude také těžit z „marginalizace ultranacionalistických fanatiků". Ale válka všechny tyto problémy jen zhorší, uvedl Hitchens.

A „ve Spojených státech jsou lidé, kteří nebudou smutní, pokud se tato válka bude protahovat." Autor cituje slova vysoce postaveného zaměstnance ministerstva zahraničí: Strategické zájmy Ameriky budou odpovídat "prodloužené válce". Rusko uvízne v této bažině, bude ekonomicky i vojensky vyčerpáno a bude zbaveno příležitosti provádět podobné akce v budoucnu.

„Od té doby, co americký neokonzervativce Paul Wolfowitz v roce 1992 předložil svou 'doktrínu'," píše Hitchens, „Washington zamýšlel potlačit jakékoliv oživení ruské moci. Chyba v tomto schématu spočívá v tom, že hrozbou byla Čína, nikoli Rusko. Wolfowitz, horlivý zastánce katastrofální války v Iráku, nebyl tak chytrý, jak si myslel." Mezitím je to politika ve Wolfowitzově stylu, která vysvětluje „šílenou expanzi NATO" v rozporu s varováním expertů. A návrh prezidenta George W. Bushe na přijetí Ukrajiny do NATO v roce 2008 vypadal jako výsměch Rusku. Konec konců, rok před tímto prohlášením ruský prezident Vladimir Putin oznámil, že expanze NATO na východ by měla být zastavena.

Ze strachu o svůj život Janukovyč opustil Ukrajinu a byl zbaven moci v rámci parlamentní procedury, která zdaleka nedosáhla právní čistoty.

Putinovo rozhodnutí reagovat na události na Ukrajině "invazí" bylo "strašnou chybou", řekl Hitchens. Připomíná, že "starou taktikou diplomacie s vysokými sázkami" je vyprovokovat nepřítele do nerozumné války – s nadějí, že v budoucnu může být zničen.

Další pohled: 29. srpna 2022. Jaroslav Bašta, disident a pamětník uvedl v rozhovoru pro Parlamentnilisty.cz: „…Jde o zvláštní jev, o němž jsem si dříve naivně myslel, že je typický pro Balkán či Kavkaz. Staré, zdánlivě zapomenuté křivdy a traumata se po dvou generacích náhle stanou tak živými a palčivými, že stojí za to začít kvůli nim válčit. V českém případě před pár lety začali relativně mladí komunální politici bojovat s naší minulostí. Aniž ji znali a chápali. Stačilo jim, že Ruskou federaci ztotožnili se Sovětským svazem. Hodnotím to tak, že potřebovali mít svého nepřítele a svou válku. Důsledky obojího si naplno užijeme v nastávající zimě. … Situace mi trochu připomíná rok 1914, kdy obecně po celé Evropě starší generace politiků varovala před válečným konfliktem, ale ta mladší s nadšením rukovala do války. Když se vše zhroutilo a zcela se změnil svět, mladí, původně nadšení válečníci z rozpoutání katastrofy obvinili zastánce mírových řešení…“

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX