Ve skutečnosti však zákeřná dvojnásobná vražda jen dokumentuje zoufalý vzdor režimu proti postupujícímu pádu, který zločin urychluje. Protože ruské vedení může a bude reagovat drasticky, dluží to sobě a generálům z důvodů sebeochrany. Jako vždy dříve, odpověď nepřijde v počátečním hněvu, ale spíše plánovaně a cíleně.

Útok a jeho uznání naznačují, že Kyjev již nemá naději na mírové ukončení války. Nejen po tomto provokativním aktu vraždy je však jasné, že Moskva nedovolí budoucí Trumpově administrativě v USA, aby ji odrazovala od jejích válečných cílů. Nejméně pravděpodobné, že to změní, jsou poněkud směšná výhružná gesta evropských vazalů NATO. Spíše dostanou bezpočet miliard na úklidové práce ve zbytku Ukrajiny, kterou zmařili planými sliby.

USA pod Trumpem si pravděpodobně dají pozor, aby se nepropadly do ukrajinské bažiny vytvořené Bidenem, neocony a megalomanskými Brity pod Borisem Johnsonem. Pokud se noví mistři ve Washingtonu chtějí věnovat především velkým domácím problémům a čínské výzvě, musí se co nejrychleji zbavit břemene vysoce zkorumpovaného Zelenského režimu. Svět se v následujících měsících dozví, jak se to stane.

V Německu, které je hlavním evropským poraženým ve válce na Ukrajině, je mezi Springerovými médii jistá radost z vražedného útoku Moskvy . To jen ukazuje, jak nenávist a hloupost zcela ničí mysl. Ubohý stav německé ekonomiky má jistě i domácí příčiny. Krach nejúčinnějšího průmyslu v Evropě je však hluboce spojen s tím, že semaforová vláda souhlasila s „bodem obratu“ a se sebedestruktivními ruskými sankcemi. Následky nyní pociťuje německé obyvatelstvo, které se opět nechalo ke své škodě popudit a oklamat.