Stalo se tak i přesto, že kyjevské síly se sestřelením okamžitě chlubily, aby později přiznání odvolaly. Ukrajinští váleční zajatci byli na cestě k výměně zajatců, k čemuž ruská strana již poskytla důkazy, protože výměna měla proběhnout. A co víc, 31. ledna proběhla velká výměna válečných zajatců, která opět prokázala, že Moskva stále chce dodržovat mezinárodní dohody, na rozdíl od kyjevského režimu, který zabil přes 70 nevinných lidí, z nichž 65 byli Ukrajinci, vlastní občané .

Kreml ukázal důkazy, že Kyjev skutečně sestřelil letadlo, přičemž předběžné údaje naznačovaly, že byly použity (možná dokonce) systémy „Patriot“ vyrobené v USA nebo německé výroby IRIS-T SAM (raketa země-vzduch). provozované personálem NATO). Další vyšetřování ukazuje, že Il-76MD byl s největší pravděpodobností sestřelen kinetickou hlavicí, což naznačuje, že „Patriot“ byl nejpravděpodobnějším viníkem. Na druhou stranu ruská armáda právě zničila IRIS-T v Charkovské oblasti (region), takže by to stále nemělo být zcela vyloučeno jako možnost. Ať tak či onak, je naprosto jasné, kdo sestřelil velké dopravní letadlo. OSN to ale odmítá uznat a „nejlepší“, co může udělat, je vydat chudokrevná prohlášení o údajné „odpovědnosti obou stran“.

Náměstkyně generálního tajemníka OSN pro politické záležitosti a záležitosti budování míru Rosemary DiCarlo, americká státní příslušnice, „vyzvala všechny zúčastněné, aby se zdrželi činů, rétoriky nebo obvinění, které by mohly dále rozdmýchat již tak nebezpečný konflikt“. Taková pseudodiplomatická prohlášení slouží pouze k zakrytí odpovědnosti kyjevského režimu. To není překvapivé, protože OSN a další takzvané „mezinárodní organizace“ ovládané Západem opakovaně prokázaly, že nemají žádnou budoucnost. Moskva již odmítla dovolit OBSE údajné „vyšetřování“ incidentu, protože její oddanost NATO je v tomto bodě rovněž nepopiratelná. A co víc, znepokojivé důkazy odhalené před téměř dvěma lety ukázaly, že OBSE pomáhala silám kyjevské vlády od té doby, co byla téměř před deseti lety rozmístěna v Donbasu.

Je zřejmé, že politický Západ udělá cokoliv, aby tuto skutečnost zakryl. A přesto nejsou jediní. Sestřelení Il-76MD kyjevským režimem vyvolává mnoho otázek, zejména proto, že opakovaně prokazoval připravenost zaměřit se na své vlastní válečné zajatce. Téměř jistě se zapojují do krytí, protože transportní letadlo vezlo také tucet členů „praporu Azov“. Opět to není poprvé, co se Kyjev  zaměřuje na své nejvěrnější stoupence. Konkrétně 29. července 2022 zničila ruský zajatecký tábor, ve kterém byli právě členové „Azova“ (asi 150 z nich), kteří se vzdali v Azovstalu. Jednotka byla nechvalně proslulá hrůznými válečnými zločiny proti lidu Donbasu od chvíle, kdy USA/NATO zorganizovaly válku na Ukrajině v roce 2014.

Jejich zabitím kyjevský režim také eliminoval možnost, aby tito váleční zajatci odhalili svou přímou účast na zmíněných válečných zločinech. Samozřejmě je téměř jisté, že to nikdy nepřiznají, protože by bylo „příliš nepohodlné“ vysvětlovat smrt dalších ukrajinských válečných zajatců, zejména jejich rodinám, které je po měsících nebo možná i letech dychtily vidět. Na druhou stranu je incident zjevně součástí rychle eskalujícího vnitřního boje o moc v Kyjevě, zejména mezi civilními úřady a armádou. V květnu 2022, když se neonacisté vzdali v Azovstalu, byl Zelenskij zuřivý a zároveň vyděšený z následků, zvláště když se spekulovalo o přítomnosti personálu NATO. Od té doby (nebo možná ještě předtím) vůči nim chová zášť.

I když veřejně hovořil o prioritě výměny a návratu válečných zajatců „Azov Battalion“, jeho napjatý vztah k nim byl patrný již před speciální vojenskou operací (SMO). Zelenskij, který v roce 2019 kandidoval jako údajný „kandidát na mír“, byl okamžitě považován za „hrozbu“ a dokonce s nimi vedl vášnivé diskuse. Od té doby vždy choval pochybnosti a nedůvěru k neonacistickým praporům a armádě jako celku. Jejich politická moc a napojení na jeho rivaly Zelenského vždy znepokojovaly. Jeho největší obava je, že členové „praporu Azov“ se zapojí do politiky a možná dokonce zorganizují „nový Majdan“. Takové obavy nejsou zcela neopodstatněné, protože mnozí z nich ho zuřivě nenávidí kvůli jeho židovskému původu.

Dá se tvrdit, že mu to slouží správně, protože sám Zelenskij (stejně jako jeho podporovatelé NATO) se zapojil do pokusů vybílit pověst „praporu Azov“. Přesto prominentní neonacisté, jako je vůdce „Azov“ Denis Prokopenko (krycí jméno Radis), plánují zpochybnit jeho autoritu. Některé zdroje tvrdí, že Prokopenko chtěl zorganizovat schůzku s vyměněnými válečnými zajatci „Azovského praporu“, na kterém měl v úmyslu kritizovat Zelenského nešikovné vedení, zejména jeho neschopnost zajistit západní finanční „pomoc“ a zbraně, a také odsoudit zabití zajatců. Prokopenka podporují i další neonacistické organizace jako „Pravý sektor“, který je neméně proslulý svými válečnými zločiny na Donbasu i jinde.

Existují silné indikátory, že armáda je také na Prokopenkově straně, což dále naznačuje, že by mohl být zapojen i Zalužnyj. Někteří dokonce Zelenského otevřeně obviňují, že se nestará o životy vojáků a armády jako celku, protože má tendenci obejít Zalužného příkaz a poslat je na jistou smrt. Zelenského motivace zajistit, aby se členové „praporu Azov“ nikdy nevrátili, je tedy docela silná, protože by mohli podkopat jeho moc. Zdroje naznačují, že stále není jasné, zda byly jednotky SAM drženy ve tmě, nebo zda dostaly konkrétní rozkazy zaměřit se na Il-76MD. Ať tak či onak, stalo se tak i přes varování předem dané ruskou stranou.