Přestože žil král v luxusu, jeho dny byly naplněné povinnostmi, které vyžadovaly pevnou ruku i strategické myšlení.
Středověcí králové nebyli pouze panovníky, ale také neustále cestujícími inspektory svých říší, soudci, lovci a hostiteli velkolepých hostin. Vysoká šlechta jim byla povinna poskytovat pohostinství, což často znamenalo obrovské výdaje spojené s ubytováním celé družiny krále, včetně ozbrojené stráže, ministrů, služebnictva a dvořanů. Pokud se však panovník nacházel ve svém vlastním hradu, mohl si alespoň na chvíli užívat relativní pohodlí. Jak tedy vypadal jeho běžný den?
Král měl jako jeden z mála ve svém hradě soukromou ložnici, nazývanou solar, což odkazovalo na její obvykle vyvýšené umístění ve věži s dostatkem slunečního světla. Přesto i zde měl společnost, kterou tvořili služebníci spící na lůžkách na podlaze, aby byli k dispozici, kdyby je panovník během noci potřeboval.
Královská postel byla masivní, často rozebíratelná, aby ji bylo možné vzít na cesty. Měla lněné povlečení, matrace plněné husím peřím a čtyři sloupky s látkovými závěsy, které poskytovaly alespoň iluzi soukromí. Na podlaze byly dřevěné desky, koberce v Evropě tehdy ještě nebyly běžné. Po probuzení král s královnou opláchli tvář a ruce vodou z mísy, kterou přinesli sluhové, a pokračovali k ranním povinnostem.
Král si mohl oblékat luxusní materiály jako hedvábí, samet nebo dokonce bavlnu, která byla tehdy dražší než hedvábí. Základem jeho šatníku byly lněné spodky (braies), vlněné punčochy (hose) a tunika sahající až k zemi, což bylo znakem jeho vysokého postavení. Pracující lidé nosili kratší oděvy. Přes hlavní tuniku si mohl obléci kratší svrchní tuniku (surcoat) a celé oblečení završoval plášť či kápě, která měla nejen praktickou, ale především dekorativní funkci. Kapsy v oděvu neexistovaly, drobnosti se nosily v rukávech nebo zavěšené v měšcích u opasku.
Po oblékání následovala návštěva soukromé kaple, kde král vyslechl ranní mši. Snídaně byla skromná, nejčastěji chléb a slabé pivo, které bylo běžným nápojem i mezi šlechtou, protože voda nebyla vždy bezpečná k pití. Mnoho lidí snídani zcela vynechávalo a čekalo na hlavní jídlo dne – oběd, který se podával už kolem jedenácté hodiny dopolední.
Král měl denně na programu státní záležitosti i správu vlastních panství. Úřady jako kancléř, maršál nebo pokladník s ním konzultovaly důležitá rozhodnutí a připravovaly královské dekrety. Právě panovník byl nejvyšším soudcem v zemi a mohl si vyhradit právo soudit složité případy osobně. Kromě toho přijímal petice od poddaných a rozděloval milosti.
Důležitou součástí správy byla také ekonomika. Většina královských příjmů nepocházela z daní, ale z poplatků, cel a výnosů z pronájmu půdy. Proto král trávil mnoho času kontrolou účetních knih a rozhodováním o hospodářské politice.
Pokud panovník neměl neodkladné povinnosti, věnoval se oblíbené kratochvíli šlechty – lovu. Nejčastěji se lovila vysoká zvěř nebo divoká prasata, přičemž lov byl nejen sportem, ale i způsobem, jak zásobit kuchyni čerstvým masem. Honci a psi pomáhali stopovat zvěř, kterou pak král nebo jeho společníci skolili kopím či lukem. Alternativou k lovu bylo sokolnictví nebo turnajové souboje.
Psali jsme:
Hlavní jídlo dne, podávané před polednem, bylo velkolepou událostí plnou obřadních zvyků. Král zasedal na vyvýšeném pódiu, zatímco pořadí míst bylo určeno přísnou hierarchií. Hosté si omývali ruce před jídlem, protože se jedlo převážně rukama (vidličky ještě nebyly běžné).
Jídlo se servírovalo v několika chodech. První chod tvořilo dušené maso, jako vepřové, skopové nebo drůbež, doplněné kořeněnými omáčkami. Při půstu se podávaly ryby, například úhoři nebo štiky. Druhý chod představovalo pečené maso, například zvěřina nebo exotické pochoutky jako páv. Zelenina byla často součástí omáček či polévek, chléb byl podáván v různých kvalitách podle postavení hosta. Třetí chod zahrnoval sladké ovoce, ořechy nebo sýry.
Víno bylo považováno za luxusní nápoj, zatímco pivo pili zejména služebníci. Středověká vína byla poměrně hrubá a musela se vypít během roku, protože neexistovaly korkové uzávěry.
Po večeři následovala zábava. Hudebníci hráli na loutny a harfy, trubadúři zpívali balady a komedianti předváděli humorná čísla. Oblíbené byly i šachy, vrhcáby nebo kostky. Někdy se hrály skupinové hry jako na slepou bábu nebo se pořádaly improvizované básnické soutěže. Ti nejzdatnější se věnovali i sportu. Mezi nejoblíbenější patřilo lukostřelba, šerm nebo jeu de paume, předchůdce tenisu.
Po západu slunce se den chýlil ke konci. Šlechta si dopřávala druhé, menší jídlo, a většina lidí odcházela na kutě poměrně brzy, protože den začínal s prvními slunečními paprsky. Ti, kdo neměli vlastní ložnici, přespávali na lavicích v hlavním sále nebo v prostorách svých pracovišť.
Život středověkého krále byl pestrý a náročný. Byl nejen vládcem, ale i soudcem, hospodářem a vojenským velitelem. Každý den se prolínaly státnické povinnosti s reprezentací, honosnými hostinami a zábavou. Ačkoli měl král neomezenou moc, jeho životní styl byl spjat s povinnostmi, které mu nedovolovaly zahálku.
(vlk, prvnizpravy.cz, repro: histopis)
