Ale nenech se mýlit: želvuška, známá také jako „vodní medvídek“ (tardigrade), je extrémně odolný mikroskopický živočich, který přežije to, co by zabilo téměř všechno ostatní. Mrazivé teploty, extrémní horko, radiaci, vakuum vesmíru – nic z toho jí nezastaví.
Želvušky mají válcovité tělo složené z 5 segmentů, čtyři páry nohou s drobnými drápky a kutikulu, která se pravidelně svléká.
Pohybují se pomalu a nemotorně, jako roztomilí „medvídci“, což jim vyneslo anglické označení water bear nebo moss piglet.
Želvušky najdeme téměř všude, od vrcholů hor až po hlubiny oceánů. Nejčastěji žijí ve vlhkém prostředí, například v mechu, lišejnících, půdě nebo v kapkách vody na listech. Vědci je objevili i v extrémních ekosystémech, jako např. v horkých pramenech, ledových oblastech Antarktidy i v prostředí s vysokou slaností.
Neuvěřitelná odolnost
Želvuška je schopná přežít extrémní podmínky díky jedinečné schopnosti přejít do stavu kryptobiózy – extrémního zpomalení metabolismu. V tomto stavu ztrácí téměř veškerou vodu (až 97 %), stáhne se do „tunového“ tvaru (tzv. tun) a metabolismus klesne na méně než 0,01 % běžné hodnoty.
Díky tomu je želvuška schopná přežít teploty od -272 °C do +150 °C, vysoké dávky ionizujícího záření, extrémní tlak i vakuum, ponor do kapalného helia nebo alkoholu či expozici kosmickému záření ve vesmíru. Dokonce přežila i pobyt mimo Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS).
V roce 2007 byly želvušky vystaveny přímému kosmu během mise ESA FOTON-M3. Některé přežily vakuum, UV záření i kosmické paprsky a dokonce se po návratu dokázaly rozmnožit. To z nich učinilo první známé živočichy, kteří přežili vystavení otevřenému vesmíru.
Želvušky produkují speciální ochranné proteiny, například Dsup (damage suppressor), které chrání jejich DNA před poškozením. Tento gen byl úspěšně vložen do lidských buněk v laboratoři, což vedlo k výraznému zvýšení jejich odolnosti vůči radiaci – potenciální průlom v medicíně i vesmírné biologii.
Psali jsme:
Většina želvušek se rozmnožuje pohlavně, některé druhy však mohou být partenogenetické (rozmnožování bez samce). Samice klade vajíčka do svlečené kutikuly, kde se líhnou noví jedinci.
Ve vlhkém prostředí žijí několik měsíců až pár let, ale v kryptobiotickém stavu přežijí desítky let, možná i déle. Záleží na podmínkách prostředí a počtu opakovaných kryptobiózních cyklů.
Želvuška je fascinující důkaz toho, že velikost neznamená slabost. Tento mikroskopický tvor přežívá podmínky, které by zničily většinu známého života, včetně člověka. Zároveň ukazuje, jak rozmanitá a přizpůsobivá je evoluce. Výzkum želvušek přináší poznatky nejen pro biologii, ale i pro medicínu, genetiku a astrobiologii.
Jednoduše řečeno, želvušky nejsou jen roztomilé pod mikroskopem. Jsou superhrdinové mikrosvěta.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
