Pražský hrad zažil 21. listopadu 1344 historický okamžik, který zahájil éru vrcholné gotiky v Českém království. Český král Jan Lucemburský spolu se svým synem Karlem IV., tehdy ještě markrabětem moravským, slavnostně položili základní kámen ke stavbě nové katedrály, jež měla nahradit dosavadní románskou rotundu a stát se důstojným centrem pražského arcibiskupství.
Tato událost byla nejen duchovním aktem, ale i mocenským projevem. O rok dříve, v roce 1343, papež Kliment VI. povýšil pražské biskupství na arcibiskupství, což umožnilo České koruně získat větší nezávislost na římské církvi. Nová katedrála měla být symbolem této změny, duchovní a politickou osou království a místem korunovací i posledního odpočinku českých králů.
Král Jan pověřil vedením stavby Matyáše z Arrasu, významného francouzského stavitele. Matyáš přinesl na Pražský hrad nové gotické prvky inspirované francouzskými katedrálami, jako byly Chartres nebo Reims. Po jeho smrti se vedení stavby ujal Petr Parléř, který obohatil původní plán o inovativní architektonické prvky, jako je unikátní síťová klenba nebo chrliče.
Zahájení stavby katedrály svatého Víta bylo aktem, který překročil hranice jedné generace. Výstavba trvala několik staletí, byla přerušována husitskými válkami i politickými změnami. Katedrála byla dokončena až v roce 1929, téměř 600 let po položení základního kamene. Přesto už od samého počátku sloužila jako místo významných obřadů, včetně korunovace Karla IV. v roce 1347.
Jan Lucemburský, známý jako „král cizinec“, tímto činem upevnil svůj odkaz. Přestože byl často kritizován za své dlouhé nepřítomnosti v Českém království, jeho podíl na budování katedrály svatého Víta je nepopiratelný. Stavba se stala nejen architektonickým skvostem, ale i symbolem české národní identity.
Psali jsme:
Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha zůstává dodnes jednou z nejvýznamnějších památek České republiky, místem duchovního významu i fascinující historie, jejíž základy byly položeny právě 21. listopadu 1344.
(vlk, prvnizpravy.cz, repro: badatele)
