Jedním z takových míst je Roraimská formace, rozsáhlá oblast stolových hor v amazonském regionu Venezuely, která je považována za jednu z nejzáhadnějších a nejméně probádaných lokalit na Zemi.

Tato oblast, nacházející se přibližně 1 000 kilometrů jižně od venezuelského hlavního města Caracasu, je vědeckou záhadou, která stále čeká na odhalení svých tajemství. Právě její izolovanost, nepřístupnost a hustá mlha, která nad těmito horami často visí, činí z Roraimy skutečnou „ztracenou zemi“, kterou kdysi popsal Sir Arthur Conan Doyle ve svém románu Ztracený svět (1912).

Místní obyvatelé nazývají tyto stolové hory Tepuis, což znamená „dům bohů“. Jde o gigantické geologické a ekologické anachronismy, které byly po miliony let izolovány od okolního světa a vytvořily si vlastní, unikátní ekosystémy.

Podle vědeckých teorií se tato oblast oddělila od větší pevninské masy, která dnes tvoří Afriku, což znamená, že se zde mohou vyskytovat prastaré formy života, které jinde na světě dávno vyhynuly. Vzhledem k minimálnímu vlivu člověka se zde předpokládá výskyt druhů hmyzu a plazů, které byly dosud považovány za vyhynulé.


Co činí Roraimskou formaci tak jedinečnou, je fakt, že jde o skutečně poslední neporušenou oblast na planetě. Díky své odlehlosti tepuis nikdy nepodlehly lidské exploataci, a proto zde stále existuje ekologický systém téměř nedotčený civilizací.

Oblast tepuis Neblina a Marahuaca je obzvláště zajímavá pro vědce, protože zde dochází k neustálému objevování nových druhů živočichů i rostlin. Přestože některé expedice v minulosti přinesly překvapivé objevy, skutečný potenciál těchto stolových hor zůstává neodhalený.

Klimatické podmínky zde vytvářejí extrémně vlhké prostředí, což umožňuje rozvoj jedinečné flóry a fauny. Mnohé rostliny se přizpůsobily tak, že se nikde jinde na světě nevyskytují. Stejně tak se zde předpokládá velká koncentrace vzácných plazů a hmyzu, jejichž přizpůsobení extrémním podmínkám může poskytnout klíč k pochopení evolučních procesů na izolovaných stanovištích.


Tepuis jsou nejen oknem do minulosti, ale také laboratoří budoucnosti. Jejich studium může poskytnout klíčové poznatky pro biologii, klimatologii i ekologii a možná i odpovědi na otázky o možném výskytu života na jiných planetách. Podmínky na některých stolových horách jsou totiž srovnatelné s extrémním prostředím Marsu či Venuše.

Vědci dnes stojí před obrovskou výzvou, jak prozkoumat tyto stolové hory, aniž by narušili jejich křehkou rovnováhu. Přístup k těmto oblastem je mimořádně obtížný, neboť strmé skalní stěny, extrémní klima a husté lesy brání běžnému průzkumu. Drony a pokročilé robotické technologie by však mohly umožnit první detailní mapování tohoto nedotčeného světa, aniž by došlo k jeho poškození.

Pokud se vědcům podaří překonat tyto překážky, mohou být objevy z tepuis srovnatelné s těmi, které přinesly expedice na Galapágy nebo do hlubokomořských příkopů. Roraimská formace tak zůstává jedním z posledních bílých míst na mapě Země a snad i jedním z největších příslibů pro budoucí vědecké objevy.

Zatímco většina světa je již důkladně prozkoumána, tepuis Venezuely, Guyany a Kolumbie zůstávají mystériem, které může změnit naše chápání evoluce, ekologie a biodiverzity. V nadcházejících letech může právě tato „ztracená země“ přinést objevy, které se zařadí mezi nejvýznamnější vědecké průlomy století.