Vysoko na pláních pouště Nazca v Peru se nachází stovky geoglyfů, které sahají až do období mezi 500 př. n. l. a 500 n. l. Mezi nejznámější patří obří kresby pavouků, opic, žraloků, kosatek a květin, ale také labyrinty a tvary, které jsou těžko interpretovatelné. Největší pozornost však přitahuje postava známá jako „Astronaut“ – humanoidní figura s velkou hlavou a výraznými oči, která zcela vybočuje ze zbytku zobrazení.

Tato postava rozděluje vědce a nadšence na dvě skupiny. Zatímco někteří věří, že jde o nadpřirozenou nebo rituální symboliku, jiní spekulují o možném kontaktu s mimozemskou civilizací. Postava „Astronauta“ je totiž nemožné přiřadit k jakémukoli známému zvířeti nebo člověku z doby, kdy byla vytvořena.

Přesnost a rozsah geoglyfů Nazca jsou ohromující. Některé čáry dosahují délky až 20 kilometrů a všechny jsou tak precizní, že jsou dokonale rozeznatelné pouze z leteckého pohledu. Jak však mohla civilizace Nazca vytvořit něco, co neměla možnost zkontrolovat z výšky?


Teorie o mimozemském původu geoglyfů je sice populární, ale vědci k ní přistupují skepticky. „Astronaut“ a další záhadné postavy však stále poskytují prostor pro spekulace. Proč by civilizace Nazca vytvořila figuru, která není ani zvířetem, ani běžným člověkem? A jaké poselství tím chtěla zanechat?

Někteří badatelé tvrdí, že tyto neobvyklé tvary mohly mít významný duchovní nebo astronomický kontext. Jiní poukazují na možnost, že linie sloužily jako obětní místa, kde se komunikovalo s bohy nebo přírodními silami.