Před sto lety, na jaře roku 1925, svěřil Adolf Hitler úkol vytvořit „absolutně loajální“ a „připravenou k násilí“ jednotku bývalému herci Juliusi Schreckovi. Tak se zrodila Schutzstaffel, známá pod zkratkou SS. Organizace, která se později stala symbolem teroru, rasového fanatismu a genocidy.
Z původní osobní stráže vůdce se vyvinul represivní aparát, který nejen že ovládl Německo, ale vtiskl světu nezapomenutelnou lekci o tom, kam až může zajít ideologická zaslepenost, když je podporována systematickou a brutální silou.
Na počátku byly SS jen malou skupinou mužů vybraných z útočných oddílů SA, které již od roku 1923 „předváděly brutalitu v pouličních bitkách“ ve službách nacionálně socialistického hnutí. Historik Bastian Hein v článku pro Deutsche Welle upozorňuje, že Hitlerovým cílem bylo mít „alespoň malou skupinu mužů, kteří budou připraveni kdykoli sáhnout po násilí“.
V roce 1929 přebírá velení SS Heinrich Himmler, postava, která přetvořila organizaci na stroj na smrt. Při nástupu čítaly SS pouhých 280 členů. Do tří let jich bylo 50 000.
SS se staly „nejextrémnější a nejrasističtější organizací nacistického režimu“. Jejich členové skládali přísahu Hitlerovi „na život a na smrt“, a pod vedením Himmlera vytvořili propracovaný systém teroru. Nešlo jen o policejní dohled či potlačování opozice, ale šlo o systematickou likvidaci celých skupin obyvatel.
Organizace se brzy dostala pod kontrolu nejen tajné policie, ale i táborového systému. SS navrhovaly, organizovaly a provozovaly koncentrační tábory, které se staly místem smrti milionů lidí.
„Viděli tisíce mrtvol a přesto jsme zůstali slušní lidé. To je slavná kapitola naší historie,“ prohlásil v roce 1943 Himler během nechvalně proslulých poznaňských projevů.
Tato slova, zcela bez špetky lidskosti, shrnují morální rozklad organizace, jejíž elita věřila ve vlastní historické poslání, vedená přesvědčením, že „konečné řešení“ židovské otázky je nezbytné a ospravedlnitelné.
Hein také zdůrazňuje, že zejména vyšší důstojníci SS nebyli pouze kariéristé. Nešlo jen o poslušné vykonavatele rozkazů. Byli to „pachatelé z přesvědčení“. Věřili v nadřazenost germánské rasy, v nutnost dobytí „životního prostoru“ a ve vyhlazení Židů. Jejich fanatismus nebyl simulovaný. Byl skutečný, živený propagandou, pseudovědou a patologickou loajalitou k vůdci.
Psali jsme:
Sto let od založení SS si musíme znovu a znovu připomínat, že tento systém nevznikl ve vakuu. Vzešel z demokratické společnosti, která selhala. Byl umožněn souhlasem části obyvatel, lhostejností jiných a strachem těch zbývajících.
V době, kdy se i v Evropě opět objevují extrémní ideologie, kdy se normalizuje jazyk nenávisti a kdy jsou zpochybňovány základní principy právního státu, je nezbytné připomenout si, kam až může vést ideologická slepota.
SS nejsou jen „historií hrůzy“, jak výstižně uvádí článek německé Deutsche Welle. Jsou mementem, že demokracie a svoboda nejsou samozřejmost. Jsou křehké a je třeba je chránit každý den.
(Hýbl, Deutsche Welle, foto: zai)
