Starověké Řecko, kolébka civilizace, filozofie a umění, bylo také místem, kde vznikaly první základy sofistikované gastronomie. Ačkoli se současná řecká kuchyně, ovlivněná tureckými vlivy z dob Osmanské říše, liší od té starověké, stále v sobě nese ducha dávných kulinářských experimentů. Dnešní pokrmy, jako jsou musaka nebo tzatziki, mají své kořeny v jednoduchých rolnických receptech, zatímco jídla starověkých řeckých elit byla často sofistikovaná a propracovaná.
Řekové, jako národ mořeplavců, byli otevřeni vlivům z cizích zemí. Z Blízkého východu si například přivezli citrony, zatímco během tažení Alexandra Velikého na východ se seznámili s exotickými kořením a novými způsoby přípravy pokrmů. Řečtí kuchaři sehráli klíčovou roli v šíření gastronomie po Evropě, když přinesli své znalosti do Říma, kde byla jejich kuchyně vysoce ceněna.
K nejvýznamnějším postavám starověké gastronomie patří Archestratos z Gely, autor prvního známého gurmánského cestopisu nazvaného Život v luxusu. Tato báseň z 4. století př. n. l. zaznamenává jeho kulinářské putování po řeckém světě, od Černého moře po jižní Itálii. Archestratos upřednostňoval jednoduché úpravy ryb, například s použitím tymiánu, olivového oleje nebo sýrových omáček doplněných štiplavými bylinkami, jako je silphium. Také experimentoval s chutěmi fermentovaných rybích omáček a bylinných nálevů, které vyvažoval sladkostí medu.
Jedním z nejzajímavějších míst starověkého kulinářství byla kolonie Sybaris na Sicílii, známá svým bohatým životním stylem. Sybarité si cenili jídla natolik, že pořádali kuchařské soutěže a vítězného kuchaře, zvaného mageiros, oslavovali jako hrdinu. Dokonce přijali zákon na ochranu kulinářských vynálezů – vítězný kuchař měl po dobu jednoho roku výhradní právo na přípravu svého receptu.
Zatímco Sybaris ztělesňoval přepych, Sparta byla jeho opakem. Tento vojenský městský stát prosazoval jednoduchost a disciplínu, což se odráželo i v jejich stravě. Nejslavnějším spartským pokrmem byl černý vývar, což byla směs vepřového masa, krve a octa. Pro obyvatele jiných částí Řecka byl tento pokrm symbolem spartské skromnosti, což podtrhovala slova sybaritského autora, který napsal, že “kdokoliv by raději zemřel, než by žil na takové stravě.”
Řekové si vážili svých kuchařů, což dokládá příběh Démétria z Faleronu, athénského diplomata, který si koupil nejzručnějšího kuchaře své doby Moschiona. Jeho recepty byly natolik ceněné, že mu umožnily vydělat jmění jen zbylými pokrmy z Démétriových hostin.
Psali jsme:
Navzdory pokrokům starověkého Řecka se recepty té doby nedochovaly. Literatura, jako je Homérova Ilias a Odyssea, sice popisuje slavnosti, ale detaily o přípravě pokrmů chybí. Stejně jako mnoho jiných kultur, i starověké Řecko ztratilo mnohé z rafinovaných receptů svých elit, zatímco jednodušší pokrmy přežily v lidové kuchyni.
Ačkoli se kulinářské umění starověkých Řeků z velké části vytratilo, jejich vliv na evropskou gastronomii zůstává patrný. Od jednoduchých úprav ryb až po ochranu kuchařských patentů nastavili starověcí Řekové standardy, které dodnes inspirují kuchaře po celém světě. Dnešní řecká kuchyně sice čerpá z jiných vlivů, ale stále nese stopy dávného ducha inovace a lásky k dobrému jídlu.
(vlk, prvnizpravy.cz, repro: tastinghistory)
