Velká Sfinga v Gíze, symbol Egypta a záhadný svědek historie, je dlouhodobě zdrojem fascinace i kontroverzí. Oficiálně je datována do období vlády faraona Chafreho, přibližně 2500 př. n. l., avšak objevují se hlasy, které toto datum zpochybňují. Někteří nezávislí badatelé tvrdí, že Sfinga by mohla být mnohem starší, dokonce více než 50 000 let. Tato hypotéza však naráží na odpor většiny akademické obce. Co za tím stojí?
Jedním z klíčových argumentů pro starší datování je přítomnost erozních vzorců na těle Sfingy, které podle geologů mohly být způsobeny pouze dlouhodobým působením deště. To je ale problém. V oblasti Gízy nedošlo k pravidelným dešťům již více než 10 000 let, což naznačuje, že Sfinga musí pocházet z období, kdy Egypt zažíval vlhčí klima, pravděpodobně na konci poslední doby ledové. Tento názor prosazuje například americký geolog Robert Schoch, který argumentuje, že taková eroze se nemohla vytvořit v suchých podmínkách, které v Egyptě panují posledních několik tisíciletí.
Historie, jak ji známe, je postavena na určitém chronologickém rámci. Přijetí hypotézy o starší Sfinze by vyžadovalo přehodnotit nejen egyptskou historii, ale i celou lidskou minulost. A právě tento potenciální chaos je pro mnoho vědců nepřijatelný. Je jednodušší držet se ověřených modelů, než riskovat destabilizaci celé disciplíny.
Diskuse o stáří Sfingy nás přivádí k širší otázce: Jak moc si můžeme být jistí historií, kterou jsme si vytvořili? Archeologie i historie jsou založeny na interpretaci fragmentů minulosti (kamenných artefaktů, písemných záznamů a dalších důkazů). Každá nová teorie nebo objev má potenciál změnit náš pohled na svět.
V případě Sfingy se zdá, že spor zdaleka není u konce. Je možné, že budoucí objevy, třeba dosud neznámé záznamy nebo nové technologie, vrhnou na tuto záhadu více světla. Do té doby však zůstane otázka stáří Sfingy jedním z největších archeologických tajemství.