Již v oněch dobách se ryby vyvážely z Čech ve velkém množství i za hranice. Naopak zase již od starých dob dovážely se k nám nasolené nebo sušené mořské ryby. Staročeská kuchyně znala nejméně 50 receptů na přípravu štědrovečerní ryby a je zajímavé, že mnohé z těchto kuchařských předpisů se dochovaly dodnes. Ovšem staří Čechové svá jídla daleko více kořenili. Jalovec, pomerančová kůra, kapary, zázvor, skořice, pepř, muškát, řebíček a šafrán se dávaly do omáček čili „jích" a „láků" po celých hrstech a plných lžících. Při přípravě štědrovečerních ryb pak zvláště důležitou úlohu hrála šalvěj, která se dávala téměř do všech omáček.
Za oněch časů bylo ovšem kořeni velmi drahé a proto mnozí mravokárci vystupovali proti takové rozmařilosti v jídle. Tomáš Štítný ze Štítného, spisovatel, kazatel, překladatel a také jedna z předních osobností rané české reformace, kritizoval kuchaře, že dráždí žaludek „jíškami sladkými a pepříky ostrými“. Mistr Jan Hus pak káral labužníky, že i víno míchají bobkem a zázvorem.
Z ryb, které přicházely za starých časů na štědrovečerní stůl, to byly hlavně štika, pstruh a kapr. Pekly se a smažily ale také i líni, mníci, mihule, lososi, okouni, někdy úhoři, z mořských ryb pak herynek (sleď), treska a rejnok. Mezi ryby patřil jako zvláštní lahůdka i bobří ocas. Někde se v době půstu dostaly na stůl i mořští raci (kraby) a jedly se také ústřice, první písemná zpráva o tom je z roku 1578. Jak bohatá bývala za oněch časů staročeská kuchyně, zvláště postní a vánoční, ukazuje nejlépe zaznamenaná skutečnost, že večeře úředníků krumlovského panství byla obyčejně o 9 chodech a že obyčejná strava hospodská, nejlevnější za 3 groše, měla dle úředního nařízení z roku 1543 v sobě zahrnovat v době postní polévku, troje vaření a dvoje ryby!
Důležitou součást štědrovečerní tabule tvořilo od pradávna ovoce. Ořechy a jablka, ať čerstvá nebo sušená, nechyběly na žádné štědrovečerní tabuli. Tento zvyk se udržel až do dnes, stejně jako příprava jablečných jídel, která byla již za starých dob velmi obvyklá. Jistě také dávného původu jsou venkovská štědrovečerní jídla jako „černý kuba“, chutné a vydatné jídlo z vařených krup, smažené cibulky, omastku, sušených hub, česneku a majoránky, nebo „pučálka“ z hrachu. Ten se nechal přes noc napučet, pak se dal do kastrolu na kus omastku s trochou cukru, špetkou pepře a nechal se opražit. Někde se jídávala také „svarba", to je směs velkých ječných krup a hrachu. O Štědrém večeru bývaly všude i vdolky z bílé mouky, s povidly, sypané perníkem. Někde bývaly i houby vařené na kyselo se smetanou a maštěná čočka, aby se lidí držely peníze. Proto se čočka, čili „čečka“ jedla i na Nový rok. Štědrovečerní večeři končila všude „muzika“, z vařených suchých švestek, hrušek, a „křížal“ (sušených rozkrájených jablek).
Pslai jsme:
Vánoce bez ryb, to nejsou vánoce ani dnes! A je to pravda, uvážíme-li, že staré církevní zvyky, které půst předpisovaly, se vžily tak, že si nedovedeme skutečné vánoční svátky bez ryb představit. Kapr patří k vánoční poesii stejně, jako vánočka. Můžeme říct, že vánoční kuchyně se u nás celkem moc nezměnila a že tradice štědrovečerní tabule zůstává již po několik století zachována. Až snad na to přílišné popíjení, kterým si štědrovečerní tabuli obveselovali naši předkové.
(nov, prvnizpravy.cz, repro: AFP News)
