Tento štít hrál klíčovou roli v taktice i psychologii boje. V 5. století př. n. l. používali Sparťané štít, který se stal ikonickým symbolem jejich vojenské zdatnosti a přísné disciplíny.
Sparťanský štít byl masivní, avšak pečlivě navržený kus výzbroje. Štít o průměru téměř jeden metr byl vyroben ze dřeva a pokryt bronzem, čímž vážil přibližně 8 kilogramů. Konstrukce kombinovala odolnost vůči úderům s relativní lehkostí, která umožňovala efektivní manipulaci. Tento typ štítu poskytoval hoplitům nejen ochranu před nepřátelskými zbraněmi, ale také možnost jej využít jako zbraň v boji zblízka, například k úderům do nepřátel.
Zatímco štít byl běžnou výbavou všech řeckých hoplitů, Sparťané ho odlišovali výrazným symbolem. Na jeho povrch malovali obrácené V, což bylo písmeno lambda, tedy první písmeno názvu jejich domoviny, Lakedaimon. Tento symbol se stal synonymem spartské vojenské elity a ztělesňoval jejich kolektivní identitu. Historické zdroje, například athénský dramatik z doby kolem roku 420 př. n. l., zmiňují, že lambdu zářící na sparťanských štítech bylo možné spatřit v bitvách. Přesto tvrdil, že tento symbol nebyl děsivý, což naznačuje ironický pohled soupeřů na spartskou dominanci.
Před zavedením lambdy si podle historických pramenů Sparťané na své štíty malovali osobní emblémy, které odrážely jejich individuální vkus nebo preference. Zajímavým příkladem je příběh zaznamenaný starověkým historikem Plutarchem. Jeden Sparťan údajně namaloval na svůj štít mouchu v životní velikosti. Když se ho spolubojovníci posmívali, že zvolil nenápadný symbol, aby se vyhnul pozornosti, odpověděl: „Ne, vybral jsem si ji proto, aby si mě všimli: jdu tak blízko k nepřátelům, že vidí, jak velký je můj znak.“
Tento příběh nejen zdůrazňuje sparťanskou odvahu, ale také dokládá, že štít byl více než jen ochranným nástrojem. Byl zároveň prostředkem komunikace, osobní hrdosti a psychologické války.
Štít měl klíčový význam v taktice falangy, která byla základním bojovým uspořádáním řeckých hoplitů. Ve falanze stál každý bojovník bok po boku se svými druhy a štítem chránil nejen sebe, ale také část těla spolubojovníka po levé straně. To vytvářelo pevnou a téměř neprostupnou stěnu, která nepřátelům znemožňovala proniknout. Sparťané, proslulí svou disciplínou a precizností, tuto taktiku dovedli k dokonalosti a právě jejich štíty byly základem úspěchu.
Psali jsme:
Pro Sparťany nebyl štít pouze kusem výzbroje. Představoval symbol jednoty, disciplíny a oddanosti městskému státu. Spartská kultura kladla důraz na kolektivní odpovědnost, což se odráželo i v jejich přísném postoji ke štítu. Podle spartské tradice byl štít nejdůležitější částí výzbroje. Ztratit štít bylo považováno za hanebné, zatímco ztráta jiných zbraní byla tolerována. Spartské matky prý svým synům říkaly: „Vrať se s tímto štítem, nebo na něm.“
Štít tedy nebyl jen nástrojem ochrany, ale také metaforou pro hodnoty, které tvořily základ spartské společnosti: čest, statečnost a oddanost kolektivu. V kontextu antických řeckých bojů se stal ikonickým symbolem, který dodnes fascinuje historiky i milovníky starověku.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)
