Do svých děl otiskuje nejen osobní strachy, prožitky a naděje, ale snad ještě víc ambice protestního rázu.

Yasmin Golshani při své tvorbě často využívá perské motivy a noviny, které má spjaté s dětstvím. Noviny jí fascinují jako výtvarný materiál, ale zároveň je používala v době studií i z finančních důvodů. Noviny nalézáme v jejích kolážích a v objektech vytvořených technikou papiermaché. S touto technikou je spojená i její první instalace – 400 panenek. Inspirací jí byly staré perské sochy. Každá z panenek je originál, každá je jiná. Autorka chce upozornit na osobnostní originalitu, rozdílnost a naopak kritizuje uniformitu. Snaží se ukázat, že mnohé ideologie likvidují osobnostní identitu.

V rámci expozice můžete zhlédnout i sérii s názvem Žena – život – svoboda, která byla inspirací pro samotný název výstavy. Autorka využila výrazné ženské osobnosti, včetně Milady Horákové. Tento projekt se skládá z několika plakátů vytvořených koláží a převedených do podoby počítačového tisku. Svoboda žen a jejich rovnoprávnost je zde vyjádřena stejným gestem – slavné ženy si stříhají vlasy. Stříhání vlasů je možné chápat jako symbolické gesto v několika rovinách – v Íránu znamená smutek, v evropských zemích jsou vlasy jedním ze symbolů ženské krásy.

Současně je pro autorku důležité téma očí. Na výstavě můžeme zhlédnout instalaci z papiermaché. V tomto díle pracuje s tématem autocenzury a dílo pro ní představuje autoterapii a odpoutání od limitů, které si sami určujeme. Symbol očí je pro autorku signifikantní a je jakýmsi jejím podpisem.

Osobitá íránská, protestní umělkyně v exilu Yasmin Golshani (1967) žije v současnosti v Praze. Věnuje se malbě, kolážím a interaktivnímu umění. Studovala umění v Teheránu a Paříži, kam odešla kvůli negativní situaci ve své domovině, vytvářenou fundamentalistickým náboženským režimem.

Ústeckénovinky.cz informoval Petr Liebscher, Městské muzeum v Kadani.