Když v roce 1901 potápěči hledající mořské houby objevili poblíž řeckého ostrova Antikythéra vrak římské lodi z 1. století př. n. l., netušili, že právě narazili na jeden z nejzáhadnějších a nejvýznamnějších objevů antiky.
Mezi mramorovými sochami, amforami a bronzovými sochami se nacházel i nenápadný zkorodovaný kus bronzu, který se brzy ukázal být něčím mnohem výjimečnějším – sofistikovaným mechanickým zařízením, jaké nemá v antickém světě obdoby.
Antikythérský mechanismus, jak byl později pojmenován, je komplexní soustava ozubených kol z bronzu, uložená v dřevěné skříňce o velikosti přibližně krabice od bot. Je datován mezi roky 150 až 100 př. n. l. a v současnosti je považován za nejstarší známý analogový počítač na světě.
Jeho účelem bylo předpovídat astronomické jevy, jako jsou zatmění Slunce a Měsíce, pohyby planet, fáze Měsíce a dokonce i data konání olympijských her. Díky mechanismu mohli uživatelé modelovat postavení nebeských těles a sledovat kalendářní cykly. Přístroj byl poháněn ruční klikou a jeho soukolí sestávalo z nejméně 30 složitě zkonstruovaných ozubených kol, z nichž některá měla atypický tvar a šikmé zuby.
Největší údiv u odborníků vzbuzuje přesnost a komplexita tohoto zařízení. Ozubená kola jsou vyrobena s přesností, která byla pro období helénismu považována za nemožnou. Přesná znalost astronomických cyklů, včetně tzv. metonického a sarosova cyklu, svědčí o hlubokých znalostech astronomie, matematiky i mechaniky.
Mechanismus pravděpodobně vycházel z tradice Aristarcha ze Sámu, Hipparcha z Nikáje či Archiméda, přičemž není vyloučeno, že byl zkonstruován v Rhodu, tehdejším centru astronomie a mechaniky.
Co činí antikythérský mechanismus ještě záhadnějším, je fakt, že nic podobného z antiky se dosud nenašlo. Až do vynálezu strojů s ozubeným převodem v raném novověku (např. astronomické hodiny v 14. století) nemá tento přístroj obdoby. Není proto divu, že někteří badatelé hovoří o „ztracené technologii“ nebo dokonce o „technologickém zázraku“.
Je možné, že podobná zařízení existovala i jinde, ale nepřežila nebo nebyla dosud nalezena. Bronz byl cenným materiálem a často recyklován. Možná právě proto je antikythérský mechanismus tak unikátní. Jedná se totiž o jediný zachovalý exemplář technologického mistrovství antického světa.
Od 50. let 20. století se na výzkumu mechanismu podíleli odborníci z celého světa. Nejvýznamnější pokroky přineslo nasazení moderních technologií, jako např. rentgenová tomografie, 3D modelování a umělá inteligence. Díky nim se podařilo „rozluštit“ většinu funkcí přístroje i nápisů na jeho povrchu, které sloužily jako uživatelský manuál.
Psali jsme:
V roce 2006 tým britského matematika Tonyho Freetha vytvořil první přesnou rekonstrukci celého zařízení. V roce 2021 pak vědci z University College London oznámili, že se jim podařilo znovu sestavit celkový model vnitřního mechanismu, který respektuje antické znalosti a tehdejší možnosti výroby.
Originální fragmenty mechanismu jsou uloženy v Národním archeologickém muzeu v Athénách. Digitální modely a repliky lze dnes spatřit v několika muzeích po světě. Jeho příběh se stal inspirací pro knihy, dokumenty, a dokonce i počítačové hry.
Antikythérský mechanismus není jen kuriozitou z hlubin moře, ale je důkazem, že antický svět měl potenciál technologického pokroku, který byl na dlouhá staletí zapomenut. Je symbolem lidské zvídavosti a připomínkou toho, že ne všechny kapitoly historie byly dosud plně přečteny.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
