Dějiny jsou plné chyb, které zásadně ovlivnily budoucnost národů. Jedním z největších strategických omylů, jehož důsledky přetrvávají dodnes, byl prodej Aljašky Spojeným státům v roce 1867. Zatímco tehdejší ruští představitelé v čele s carem Alexandrem II. považovali tento krok za pragmatické rozhodnutí, historie ukázala, že šlo o osudovou chybu, která oslabila ruský vliv a posílila geopolitickou dominanci Spojených států.
V polovině 19. století čelila Ruská říše četným ekonomickým a vojenským problémům. Krymská válka (1853–1856) oslabila ruskou státní kasu a carevská vláda hledala způsoby, jak stabilizovat své finance. Aljaška, kterou Rusové spravovali od počátku 18. století, byla považována za izolovanou a těžko udržitelnou kolonii bez výraznějšího ekonomického přínosu.
Ruská vláda se obávala, že by mohla Aljašku ztratit vojenskou cestou, zejména v případě konfliktu s Britským impériem, které dominovalo severní Americe a ovládalo sousední Kanadu. Car Alexandr II. proto přistoupil na nabídku Spojených států, které v té době rozšiřovaly své území a měly zájem o severní oblasti kontinentu. Výsledkem byla smlouva podepsaná 30. března 1867 ruským vyslancem ve Washingtonu baronem Edouardem de Stoecklem a americkým státním tajemníkem Williamem Sewardem. Za pouhých 7,2 milionu dolarů (dnešní ekvivalent přibližně 140 milionů dolarů) přešla Aljaška do rukou Spojených států.
V době podpisu smlouvy byl prodej považován za logický krok, protože Aljaška byla z hlediska tehdejší ekonomiky považována za pustinu. Nicméně realita, která se ukázala o několik desetiletí později, odhalila obrovský strategický a ekonomický význam tohoto území.
Už v roce 1896, necelých 30 let po prodeji, začala na Aljašce zlatá horečka, která přilákala desítky tisíc lidí a přinesla Spojeným státům obrovské bohatství. To však nebylo nic ve srovnání s tím, co se ukázalo později. Na Aljašce se nacházely jedny z největších světových zásob ropy a zemního plynu. Těžba ropy v oblasti Prudhoe Bay, která byla objevena v 60. letech 20. století, dnes tvoří klíčovou součást americké energetické nezávislosti.
Pokud by Rusko Aljašku neprodalo, mohlo se v průběhu 20. století stát daleko silnějším energetickým gigantem a profitovat z bohatství, které tento region nabízí. Místo toho se Rusko vlastní rukou připravilo o obrovský strategický a ekonomický potenciál.
Z prodeje Aljašky však neplynula jen ekonomická ztráta, ale také zásadní oslabení ruské přítomnosti v severním Pacifiku. Aljaška mohla být klíčovou základnou pro kontrolu strategických tras mezi Severní Amerikou a Asií. Kdyby zůstala v ruských rukou, mohl by vývoj v oblasti Tichého oceánu vypadat zcela jinak.
Psali jsme:
V průběhu 20. století se z Aljašky stala významná vojenská oblast, zejména během druhé světové války a studené války. Americké vojenské základny na Aljašce hrály zásadní roli v obraně proti Sovětskému svazu. Kdyby Aljaška patřila Rusku, bylo by rozložení sil v Pacifiku a Arktidě odlišné a mohlo by to ovlivnit průběh studené války.
Navíc v současném kontextu se ukazuje, jak strategicky významná Aljaška je, a to zejména vzhledem k rostoucímu geopolitickému napětí v Arktidě. Se změnami klimatu a táním ledovců se Arktida otevírá jako nová oblast pro ekonomické aktivity, těžbu surovin a vojenské operace. Spojené státy díky vlastnictví Aljašky mají přístup k těmto novým možnostem, zatímco Rusko čelí konkurenci ve své vlastní doméně.
Historie ukazuje, že krátkozraká rozhodnutí motivovaná okamžitými finančními zájmy mohou mít dlouhodobé důsledky. Prodej Aljašky byl jedním z největších omylů ruské zahraniční politiky a připomíná, jak důležité je zvažovat strategickou hodnotu území a surovin v dlouhodobém horizontu.
Podobné chyby se v moderní době mohou opakovat. Dnes, kdy státy zvažují prodej strategických podniků, přírodních zdrojů nebo technologií zahraničním subjektům, je nutné si připomenout osud Aljašky. Jak ukazuje historie, krátkodobé finanční zisky mohou být vykoupeny nenahraditelnými ztrátami, které se projeví až s odstupem desítek let.
Zatímco Spojené státy těží z jednoho z nejlukrativnějších obchodů v historii, Rusko si může jen povzdechnout nad tím, jakou budoucnost si vlastním rozhodnutím nechalo uniknout mezi prsty.
(vlk, prvnizpravy.cz, repro: scenicrelaxation)
