Sókratés (469 př. n. l. - 399 př. n. l.), jedna z největších postav filozofické historie, je dodnes symbolem inteligence, odvahy a hledání pravdy. Přesto byl ve své době nejnenáviděnějším mužem Athén. Proč? Co vedlo k tomu, že tento muž, jenž zasvětil svůj život kladení otázek a hledání pravdy, skončil odsouzen k smrti?
Athénská populární porota, známá jako Areopag, obvinila Sókrata z korumpování mládeže a neuctívání božstev města. Tyto obžaloby se na první pohled jeví jako vágní a nesmyslné, ale ve skutečnosti odrážely hluboký politický a společenský konflikt v tehdejších Athénách. Athény, které byly otřesené ztrátou své hegemonie po peloponéské válce, procházely krizí identity. Sókratés byl nebezpečný ne tím, co dělal, ale tím, jakým způsobem myslel. A především tím, jak své myšlenky sdílel s ostatními.
Sókratés nebyl spisovatel ani autor knih. Jeho filozofie byla žitá a sdílená přímo v rozhovorech s obyčejnými občany i mocnými aristokraty. Jednoduchými, ale zásadními otázkami rozkládal jistoty svých respondentů. “Co je spravedlnost?” “Co je dobro?” Takové otázky kladl lidem, kteří věřili, že znají odpovědi. Ve skutečnosti je však Sókratés často přiváděl k poznání jejich nevědomosti. Jeho kritika byla neúprosná, a to nejen vůči jednotlivcům, ale i vůči celé athénské společnosti.
Tento přístup byl nesmírně nepohodlný. Athény, tehdy stále otřesené politickými převraty a zradami, hledaly stabilitu. Sókratés však svou filozofií stabilitu narušoval, neboť zpochybňoval autority, tradice i všeobecně uznávané “pravdy”.
Jedním z největších důvodů, proč Sókratés rozhněval elity i širokou veřejnost, bylo jeho vystavení korupce a falešné moudrosti mocných. Obžaloba ho vykreslila jako někoho, kdo kazí mládež – mladé lidi vedl k pochybování o autoritách a tradicích. Athénská demokracie, již Sókratés považoval za vadný systém, se jeho kritikou cítila ohrožena. Namísto řešení hlubších problémů společnosti raději označila Sókrata za nepřítele.
Během svého soudu Sókratés odmítl prosit o milost či využít orátora, který by ho obhajoval. Prohlásil, že by nikdy nemohl použít rétoriku k obelstění poroty, protože by to bylo v rozporu s jeho zásadami. Jeho slavná slova „Nezjištěný život nemá cenu žít“ jsou dodnes symbolem neústupnosti vůči nespravedlnosti a přizpůsobování se mase. Sókratés raději přijal rozsudek smrti (vypití poháru bolehlavu), než aby se vzdal svých zásad a přesvědčení.
Psali jsme:
Sókratův osud je varováním i lekcí. Inteligence a pravda jsou často nepohodlné. Lidé chtějí slyšet příjemné lži, nikoli pravdy, které je nutí pochybovat o sobě i světě kolem nich. Ti, kdo zpochybňují autoritu, narušují dezinformace a odhalují lži, jsou často ostrakizováni, haněni či umlčováni.
Sókratés nás učí, že hledání pravdy vyžaduje odvahu a že otázky jsou mnohdy důležitější než odpovědi. Ačkoli byl jeho hlas umlčen, jeho myšlenky přetrvaly jako věčný odkaz odvahy postavit se mase a trvat na hodnotě pravdy.
(vlk, prvnizpravy.cz, repro: youtube)
