Sókratés (469 př. n. l. - 399 př. n. l.), jedna z největších postav filozofické historie, je dodnes symbolem inteligence, odvahy a hledání pravdy. Přesto byl ve své době nejnenáviděnějším mužem Athén. Proč? Co vedlo k tomu, že tento muž, jenž zasvětil svůj život kladení otázek a hledání pravdy, skončil odsouzen k smrti?
Athénská populární porota, známá jako Areopag, obvinila Sókrata z korumpování mládeže a neuctívání božstev města. Tyto obžaloby se na první pohled jeví jako vágní a nesmyslné, ale ve skutečnosti odrážely hluboký politický a společenský konflikt v tehdejších Athénách. Athény, které byly otřesené ztrátou své hegemonie po peloponéské válce, procházely krizí identity. Sókratés byl nebezpečný ne tím, co dělal, ale tím, jakým způsobem myslel. A především tím, jak své myšlenky sdílel s ostatními.
Tento přístup byl nesmírně nepohodlný. Athény, tehdy stále otřesené politickými převraty a zradami, hledaly stabilitu. Sókratés však svou filozofií stabilitu narušoval, neboť zpochybňoval autority, tradice i všeobecně uznávané “pravdy”.
Jedním z největších důvodů, proč Sókratés rozhněval elity i širokou veřejnost, bylo jeho vystavení korupce a falešné moudrosti mocných. Obžaloba ho vykreslila jako někoho, kdo kazí mládež – mladé lidi vedl k pochybování o autoritách a tradicích. Athénská demokracie, již Sókratés považoval za vadný systém, se jeho kritikou cítila ohrožena. Namísto řešení hlubších problémů společnosti raději označila Sókrata za nepřítele.
Sókratův osud je varováním i lekcí. Inteligence a pravda jsou často nepohodlné. Lidé chtějí slyšet příjemné lži, nikoli pravdy, které je nutí pochybovat o sobě i světě kolem nich. Ti, kdo zpochybňují autoritu, narušují dezinformace a odhalují lži, jsou často ostrakizováni, haněni či umlčováni.
Sókratés nás učí, že hledání pravdy vyžaduje odvahu a že otázky jsou mnohdy důležitější než odpovědi. Ačkoli byl jeho hlas umlčen, jeho myšlenky přetrvaly jako věčný odkaz odvahy postavit se mase a trvat na hodnotě pravdy.