Komentátor platformy Daily WireClack Peter Clack upozorňuje na skutečnost, že klima je řízeno složitými přírodními procesy, jako jsou sluneční radiace, oceánské proudy či Milankovičovy cykly, a nikoli primárně lidskými emisemi CO₂.
Ve světě, kde klimatické změny dominují veřejné i politické debatě, přichází na řadu otázka, zda mainstreamový pohled na vliv oxidu uhličitého (CO₂) na globální oteplování skutečně odpovídá realitě. Clack nedávno na síti X upozornil na zásadní nesrovnalosti v tomto narativu:
“Neexistuje žádná souvislost mezi teplotami a oxidem uhličitým. To je falešná věda. Zemské prostředí je řízeno anomáliemi sluneční radiace, Měsícem a přílivy, rozsáhlou sítí oceánských proudů, vodní párou, oblačností a orbitálními variacemi známými jako Milankovičovy cykly.”
Clackovo tvrzení je podpořeno množstvím vědeckých studií, které ukazují, že klima Země je výsledkem složitého souboru procesů, jež nelze redukovat na jeden faktor, jako je CO₂. Následující příklady ilustrují hlavní přírodní jevy, které ovlivňují globální klima:
1. Sluneční radiace: Historické záznamy ukazují, že kolísání sluneční aktivity má přímý vliv na klimatické změny. Například během malé doby ledové (17. století) byla sluneční aktivita výrazně snížena, což vedlo k ochlazení.
2. Vodní pára a oblačnost: Vodní pára, která tvoří 95 % skleníkových plynů, je klíčovým regulátorem teploty. Změny v oblačnosti ovlivňují odrazivost Země (albedo) a mohou mít větší vliv než samotný CO₂.
3. Milankovičovy cykly: Variace oběžné dráhy Země způsobují cyklické změny v množství slunečního záření dopadajícího na různé části planety, což vysvětluje období glaciace a oteplování během statisíců let.
4. Oceánské proudy: Systémy, jako je Golfský proud nebo proudění El Niño, mají přímý dopad na regionální i globální klima. Tyto proudy přenášejí teplo z tropů do polárních oblastí a regulují teplotní rovnováhu planety.
(Peter Clack na síti X)
Mainstreamová věda klade velký důraz na CO₂, ale historická data tento přístup zpochybňují. Analýza ledových jader ukazuje, že v minulosti často stoupaly koncentrace CO₂ až po oteplení – nikoli před ním. To naznačuje, že CO₂ je spíše důsledkem než příčinou oteplování.
Například při přechodu z poslední doby ledové před 12 000 lety začaly teploty stoupat kvůli zvýšené sluneční aktivitě a změnám oběžné dráhy. Až poté došlo k uvolnění CO₂ z oceánů, což mohlo oteplování dále posílit.
Současná klimatická politika, založená na redukci emisí CO₂, má značné ekonomické i sociální dopady. Zavádění drahých obnovitelných zdrojů energie a regulace emisí ohrožují průmyslový rozvoj a životní úroveň, zejména v rozvíjejících se zemích.
Clack a další kritici upozorňují, že zaměření na CO₂ odklání pozornost od jiných důležitých aspektů, jako je ochrana vodních zdrojů, zalesňování nebo adaptace na přirozené klimatické změny.
Peter Clack vyzývá k racionálnějšímu přístupu ke klimatu. Namísto paniky a alarmismu bychom měli uznat, že klima je řízeno širokou škálou přírodních jevů, které jsou mimo kontrolu člověka.
Zaměřením na skutečné příčiny klimatických změn můžeme efektivněji investovat do adaptace, ochrany přírodních zdrojů a inovací, které nebudou dusit ekonomiky a nezhorší životní podmínky miliard lidí.
Psali jsme:
Climatologie je složitá věda, kterou nelze zjednodušit na jeden faktor. Peter Clack poukazuje na zásadní chyby v mainstreamovém narativu a připomíná, že planeta je ovlivňována mnohem složitějšími procesy, než si většina lidí uvědomuje.
Je na čase přehodnotit náš přístup ke klimatickým otázkám a nahradit ideologii vědeckými fakty. Jak se zdá, příroda má mnohem větší slovo, než jsme ochotni přiznat.
(mia, prvnizpravy.cz, repro: globalnews)
