Tento rozdíl se dosud ukázal jako nepřekonatelná překážka. Osm týdnů po posledních legislativních volbách je Francie stále bez předsedy vlády, rozebírá ve svém komentáři server UnHerd.
Největší aliance v Národním shromáždění - levicová Nová populární fronta (NFP) - se pokusila prosadit svou kandidátku na premiérku, Lucie Castets. Macron však tento týden její kandidaturu odmítl, což vyvolalo k pobouření a obvinění, že provádí převrat. Jean-Luc Mélenchon, lídr radikálního hnutí La France Insoumise (LFI), volá po prezidentově odvolání a komunistický vůdce Fabien Roussel vyzývá k masovým protestům.
Tyto taktiky ale nebudou fungovat. Zaprvé, ve francouzské ústavě není uvedeno, že největší parlamentní frakce má právo volit premiéra, pokud není dostatečně velká na to, aby měla většinu. Navíc Castets nemá dostatečnou podporu veřejnosti: podle posledních průzkumů má podporu jen 26 % voličů, zatímco pro dočasného premiéra Gabriela Attala je to 41 %.
Pokud jde o odvolání Macrona, to by vyžadovalo dvoutřetinovou většinu v Národním shromáždění, což levice nezíská, pokud nesjednotí celou opozici, včetně svých pravicových nepřátel. Stávky, pochody a nepokoje také nebudou účinné. Macron přežil protesty hnutí Gilets Jaunes, takže pravděpodobně přežije i současný záchvat vzteku NFP.
I kdyby se Francie znovu ocitla v plamenech, Macronovi by to jen poskytlo záminku k uplatnění článku 16 ústavy a vládnutí prezidentským dekretem. To by bylo samozřejmě krajní řešení, ale mohl by použít jinou ústavní zbraň: článek 49, který umožňuje schválení důležitých zákonů v Národním shromáždění bez hlasování.
S rozpočtem, který je třeba schválit v příštích týdnech, by to zabránilo paralyzování jeho prezidentského mandátu patovou situací v parlamentu. Má to však háček. Pravomoci podle článku 49 jsou výslovně svěřeny předsedovi vlády, a proto Macron nutně potřebuje, aby byl někdo v této funkci, aby mohl vykonávat jeho pokyny.
Kde ale získá 123 potřebných hlasů k ovládnutí výběru? I kdyby si zajistil podporu umírněných konzervativních poslanců a několika nezávislých, potřeboval by také své bývalé kolegy ze středolevé Socialistické strany. Přestože se je snaží odlákat od Nové populární fronty, nechtějí se pohnout. Další nové volby by mohly pomoci, ale Macron musí rok počkat, než může znovu rozpustit Národní shromáždění.
Psali jsme:
Za předpokladu, že se nepodřídí levici, nebo ještě méně pravděpodobně, že uzavře dohodu s Marine Le Penovou, má Macron jen jednu možnost: pokračovat ve vládnutí prostřednictvím prozatímního premiéra. Čím déle to trvá, tím více se prozatímní vláda jeví jako trvalé uspořádání. S podporou pouze 166 ze 577 poslanců by obvinění z prezidentského převratu nabyla na věrohodnosti.
Vypadalo by to o to hůř, kdyby se vzalo v úvahu, že v roce 2019 během Grand Débat, nebo Velké debaty, která se stala jednou z největších snah o demokratické zapojení občanů, Macron řekl: „Realita je taková, že prezident by neměl zůstat u moci, pokud je skutečně odmítnut většinou.“ Včera průzkum Le Figaro zjistil, že 74 % Francouzů nemá důvěru v to, že Macron jmenuje vládu, která bude reagovat na jejich potřeby.
To je obrovský problém nejen pro Macrona, ale i pro francouzskou ústavu, která umožňuje tuto frašku. Po 65 letech Páté republiky je možná čas na Šestou.
(jk, UhHerd.com, repro: TF1 info)
