„Máme tu ošklivé výročí sovětské invaze do Československa 1968. Dnešní mladí lidé mají možná problém pochopit, proč se pořád řeší ty komunisti, kdo byl vlastně komunista, jestli by se mu to mělo i po tolika letech vyčítat, když si to odpracoval atd. Zároveň jsem teď viděl průzkum, kde jen třetina mladých věděla co se stalo v srpnu 1968.

Takže jen taková osobní zkušenost, která by mohla leccos vysvětlit. V roce 1989 mi bylo 14 let. Jsem z malého města. Naše rodina nebyla rozhodně disidentská a nikdo mě doma cíleně neočkoval protistátním myšlením. Dědovi sebrali docela velkou živnost, ale před dětmi se politika moc neřešila.

Přesto jsem naprosto jasně chápal, že žijeme v marasmu a může za to bolševik. Ono si totiž nešlo nevšimnout a to i z komunistické televize, nebo v kině, jak moc lepší to na tom zlotřilém západě je. Zatímco já jsem chodil v šusťákovce co mi ušila babička a džíny se pracně sháněly v Tuzexu, kamarád co měl strejdu v západním Německu, chodil oblíkaný jako king. Zatímco u nás vycházel Čtyřlístek a ABC, které navíc bylo vždy okamžitě vyprodané, spousta kámošů měla boží komiksy z ciziny. Pifa z Francie, nebo Clevera a Smarta ze Španělska. Proti nám nebe a dudy.

Zatímco já jsem zoufale toužil po počítači, tento magický, na západě zcela běžný přístroj, u nás byl podobně raritní jako Ferrari a ve školách se vyučovalo na kombajnech přestrojených za výpočetní techniku s názvem IQ151. 

O tom, že existují počítače jsem se koneckonců dozvěděl ze západoněmeckých katalogů Quelle a Neckerman, což bylo pro dítě naprosté blaho a zároveň utrpení, protože zatímco u nás v hračkárně a obchodech všeobecně, se vyskytovaly hračky a zboží především ze zbytkového plechu po výrobě tanků, v Quelle člověk viděl všechny ty LEGA, angličáky, plejádu hraček, erotické spodní prádlo i s bradavkami, "dámské masážní strojky" a pro mě především POČÍTAČE A POČÍTAČOVÉ HRY! A zároveň věděl, že to nemůže mít.

Angličáky, to byla další věc, ze které i dítě na prvním stupni tušilo, že v Anglii je to lepší než u nás, protože tam mají milion druhů božích aut, zatímco u nás máme škůdky (120, 105 a MB), warťase, tráboše a žiguliky. A místo božích amerických kamionů, co každý kluk znal z filmu Konvoj, tu jezdily prastaré smradlavé Tatrovky, Liazky a vejtřasky. (Nic proti těmto strojům, ale za mého mládí se člověk potkával s technikou vyrobenou za mládí mých rodičů).

Když otec přivezl z Tuzexu japonské rádio, protože našel na ulici náhodou bony, měli jsme doma posvícení. První audiokazetu jsem kupoval za snad 200 korun (to bylo tehdy jako dnes pár tisíc) od Vietnamců, protože v krámě nebyly.

No a pak tu samozřejmě byly filmy. I do kin občas proniklo něco amerického, co tam neproniklo, viděl jsem v polské televizi, nebo u kámoše na videu. A tam člověk viděl třeba pokojíček Elliota z ET mimozemšťana a chtěl instantně žít v Americe. O Hvězdných válkách nemluvě.

Do toho přidejte všeobecný marasmus, rozpadající se baráky obalené lešením, hnusně oblečené lidi a znalost minimálně několika kamarádů, jejíž rodiče, či příbuzní uprchli na západ a každému dítěti bylo jasné, že to tady stojí za hovno a komunisti jsou svině. 

A do toho se dnes vynořují staří bolševici, kteří se tváří, že tenkrát, když jim bylo 30, někdy dokonce víc, ještě neměli rozum, nevěděli jak to je, nebo jen plnili rozkazy...

Když vysokoškolsky vzdělaný člověk řekne, že v roce 1988, když mu bylo 35 neměl tušení, že by obžalované, které odsoudil k trestům natvrdo, mučila StB, nebo "nemohl jinak", nebo nevěděl o čem ten režim je, je jasné jedno:

Je to bezpáteřní lhář, převlíkač kabátů a kariéristická oportunistická svině. Toho nejhoršího kalibru. Že to stojí za hovno, věděli i kovaní bolševici. A že i za blbé kecy hrozí kriminál, věděly i děti. Protože doma jim pravidelně říkali, aby ve škole neopakovaly co slyší od rodičů.

Tolik k dnešnímu výročí, u kterého se budou tyhle svině pokrytecky dojímat a odsuzovat ho a tolik k imbecilům, kteří se můžou přetrhnout v hledání "proruských" kolaborantů a pak jedním dechem ty opravdové proruské kolaboranty obhajují, bagatelizují jejich činy a nebo je zcela otevřeně adorují," zakončil na svém facebookovém profilu svůj komentář věnovaný výročí sovětské invaze do Československa v roce 1968 Daniel Vávra. 

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX