Co vy na to pane Zbořile?
„Od samého začátku to bylo založení Ligy vnímáno jako problematické. Nejenom založení Ligy proti bolševismu, ale i účast na jejích aktivitách. Dnes bychom řekli, že to byla strategická komunikace – shromáždění, přednášky a texty a různá veřejná vystoupení. Chcete-li, byla to propaganda. Něco podobného jako se dnes pokouší dělat Česká televize s odborníky i laiky, kteří kritizují převážně politiku Ruské federace. Ale tehdy byla doba mnohem dramatičtější, protože už bylo po Stalingradu, po zahájení ofenzivy proti územím Velkoněmecké říše na východě a jihu Evropy, ale ještě před vyloděním Spojenců v Normandii. Takže si umíme představit, že tito lidé, kteří žili v této době a věděli, že člověk může být popraven za schvalování atentátu na Heydricha, se nerozhodovali příliš snadno. Byly to jen dva roky potom, kdy se odsuzovali a popravovali lidé za tento trestný čin. Takže ti, kteří byli Emanuelem Moravcem vyzváni k tomu, aby vstoupili do Ligy proti bolševismu, komplikovaně reagovali na takovou výzvu, a často nevěděli, co mají dělat,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Členové Ligy proti bolševismu…
„Pravda je, že ten Moravcův výběr těch lidí byl zvláštní. Jednak tam byl významný protektorátní novinář Vladimír Krychtálek, který byl po druhé světové válce souzen a dokonce byl popraven. Ale zároveň tam byl už tehdy významný dirigent České filharmonie a orchestru Národního divadla Václav Talich. Ale také například bývalý ministr za Agrární stranu a předseda vlády první republiky Malypetr a další a další lidé, kteří pak po skončení války byli zatýkáni a někdy dokonce souzeni jako kolaboranti. Ale když byli odsouzeni, tak obvykle neodcházeli od soudu s velkým trestem.
„Od samého začátku to bylo založení Ligy vnímáno jako problematické. Nejenom založení Ligy proti bolševismu, ale i účast na jejích aktivitách. Dnes bychom řekli, že to byla strategická komunikace – shromáždění, přednášky a texty a různá veřejná vystoupení. Chcete-li, byla to propaganda. Něco podobného jako se dnes pokouší dělat Česká televize s odborníky i laiky, kteří kritizují převážně politiku Ruské federace. Ale tehdy byla doba mnohem dramatičtější, protože už bylo po Stalingradu, po zahájení ofenzivy proti územím Velkoněmecké říše na východě a jihu Evropy, ale ještě před vyloděním Spojenců v Normandii. Takže si umíme představit, že tito lidé, kteří žili v této době a věděli, že člověk může být popraven za schvalování atentátu na Heydricha, se nerozhodovali příliš snadno. Byly to jen dva roky potom, kdy se odsuzovali a popravovali lidé za tento trestný čin. Takže ti, kteří byli Emanuelem Moravcem vyzváni k tomu, aby vstoupili do Ligy proti bolševismu, komplikovaně reagovali na takovou výzvu, a často nevěděli, co mají dělat,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Členové Ligy proti bolševismu…
„Pravda je, že ten Moravcův výběr těch lidí byl zvláštní. Jednak tam byl významný protektorátní novinář Vladimír Krychtálek, který byl po druhé světové válce souzen a dokonce byl popraven. Ale zároveň tam byl už tehdy významný dirigent České filharmonie a orchestru Národního divadla Václav Talich. Ale také například bývalý ministr za Agrární stranu a předseda vlády první republiky Malypetr a další a další lidé, kteří pak po skončení války byli zatýkáni a někdy dokonce souzeni jako kolaboranti. Ale když byli odsouzeni, tak obvykle neodcházeli od soudu s velkým trestem.
Prvnizpravy.cz - Zbořil: Čeká Ameriku podle Trumpa opravdu „zlatý věk“?
Ale někteří, kteří to neunesli, jako významný a vynikající československý historik Josef Šusta, syn třeboňského znalce rybníků, který tam má dodnes někde u rybníku Svět bustu, tak Josef Šusta, který byl vynikající, moderně metodologicky pracující a uvažující historik na svá obvinění reagoval tragicky. Byl nejenom předním představitelem tzv. Gollovy školy, ale napsal svoje slavné knihy o politických dějinách Evropy, které by dnes mohly být doplňkem akademických politologických studií. Své jmenování do Ligy proti bolševismu, a do předsednictví České akademie věd a umění, prožíval velmi dramaticky. Bál se je nepřijmout a dokonce, když se mu hrozilo po válce trestem, skočil z Karlova mostu do Vltavy, asi pět dní po 9. květnu 1945, a utonul.
Jinak prožíval své jmenování do funkce předsedy Ligy proti bolševismu národohospodář profesor Josef Drachovský, který nebyl politicky aktivní a byl zřejmě proto vybrán Moravcem, aby v čele Ligy byl někdo, kdo nebyl pošpiněn spoluprací s protektorátním režimem. Ten byl sice po válce také několik dní ve vězení, ale nebyl souzený ale propuštěný, protože se ukázalo, že pomáhal odboji. Nebyl jediný a mezi členy Ligy proti bolševismu bylo hned několik lidí, kteří byli napojeni na podzemí. Ten odboj nebyl podobný tomu, co dělala Obrana národa nebo Petiční výbor Věrni zůstaneme na začátku okupace, ale odboj a práce v ilegalitě to byla.
Jinak prožíval své jmenování do funkce předsedy Ligy proti bolševismu národohospodář profesor Josef Drachovský, který nebyl politicky aktivní a byl zřejmě proto vybrán Moravcem, aby v čele Ligy byl někdo, kdo nebyl pošpiněn spoluprací s protektorátním režimem. Ten byl sice po válce také několik dní ve vězení, ale nebyl souzený ale propuštěný, protože se ukázalo, že pomáhal odboji. Nebyl jediný a mezi členy Ligy proti bolševismu bylo hned několik lidí, kteří byli napojeni na podzemí. Ten odboj nebyl podobný tomu, co dělala Obrana národa nebo Petiční výbor Věrni zůstaneme na začátku okupace, ale odboj a práce v ilegalitě to byla.
Po válce byla i tato činnost v mezích limitů Ligy proti bolševismu uznána jako odboj a velká část lidí do něho zapojených nebyla považována za „národně bezectné“. Pravda je, že po druhé světové válce problém zda někdo byl kolaborant a zrádce, anebo odbojář se za těmto lidem připomínal veřejně i v politickém zákulisí celá léta. Je to jako za všech revolučních režimů - když na někoho něco měli, tak se ho snažil režim využít a nadal jej obročím, když neměli, tak ho nechali žít, ale jen tak trochu a opatrně. Příkladem budiž osud spisovatele Františka Kožíka. Nikoliv snad jen netrestaného za svou povinnou účast na německé prezentaci masových hrobů v ruské Katyni nedaleko Smolenska, kterou musel absolvovat v delegaci tzv. neutrálních evropských novinářů, ale i za publikaci svých zážitků v době nejméně jednoho a půl roku před koncem druhé světové války. Když bylo třeba, pomlouvaného i v době jeho největších literárních úspěchů.
Dnešní odpověď na otázku, zda do Ligy proti bolševismu vstupovali nebo byli jmenováni odbojáři anebo zrádci, se nezdá být u nás tak jednoduchá, jak si někteří, které tuto dobu soudí, představují,“ dodává Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
