Můžete nám k tomu něco říct pane Zbořile?
„V českých zemích není příliš velká tradice pokusů o atentáty nebo o fyzickou likvidaci nějakého politika, jako kdyby se všichni chtěli přidržet té slavné věty z Dobrého vojáka Švejka, Steklého filmu, který tam, když se někde střílí, naléhavě volá „Nestřílejte, vždyť jsou tady lidi!“.
Už víme, že na Slovensku se dá střílet na politiky, a že tomu velká část společnosti aplauduje. Ale v české tradici české nebo československé politiky takové případy existují opravdu jenom ty dva, kterých se účastnili dva mladíci, jeden se sklony k anarchokomunismu, druhý projevoval kritický nesouhlas k prvnímu zvolenému předsedovi vlády Karlu Kramářovi. Ale to byli dva postpubertální mladíci, kteří mohli být ovlivněni jakýmisi revolučními nebo pseudo-radikálními myšlenkami, které se zrodily z nejisté doby po první světové válce,“ připomněl Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Atentáty a odsouzení…
„Také byli někteří lidé souzeni, odsouzeni a popravováni za schvalování atentátu na Heydricha, ale o tom rozhodovala cizí moc. A pak bylo několik výjimečných případů demonstrativních poprav a alespoň jedné popravy, o které já vím, Miloslava Choce, který shodou okolností se dostal do zahraničí a zpět tady v sousedním domě bydlícím mladíkem Vladíkem Holnou údajně s úmyslem zastřelit majora Augustina Schramma, o kterém mluvil jako o vrahovi Jana Masaryka.
Ten první historický atentát na Karla Kramáře (v lednu 1920) byl zajímavý nejenom tím, že se odehrál v prostředí, kde se důvody takového rozhodnutí hledají relativně snadno: Mládí, nejistota životní, nejasná perspektiva a tak to mělo podobné následky jako v jiných případech v tehdejší Evropě. On byl sice střílející Alois Šťastný odsouzený pro pokus o vraždu, která nebyla dokonaná, a téměř vzápětí dostal milost. Byl omilostněn už tuším v roce 1920 a dokonce na návrh samotného Karla Kramáře. Potom odejel, nebo rodiče ho vyslali do Spojených států. Tam strávil nějakou dobu a pak se v takovém nějakém podivném literárním ústraní živil překlady z angličtiny a články za svých cest po Spojených státech, Tichomoří a dožil se až roku 1979. Znali ho nejprve jen návštěvníci restaurace U Medvídků a Dvou koček, ale nebyl v těchto literárních kruzích zvlášť populární, anebo se toto bohémské prostředí o něho nezajímalo. Přežil druhou světovou válku a pracoval jako překladatel z angličtiny na volné noze a prezentoval se jako apolitický sociální demokrat s přízní poválečné KSČ.
A pak je tady ten případ Šoupalův, který se skutečně dopustil dokonané vraždy Aloise Rašína (5.ledna 1923). Ten dostal dlouholetý trest, ale také nezaujal ničím jiným, než že to byl anarchokomunista a člověk velice mladý. Takže je to také v řadě atentátů v evropských zemích po první světové válce, které třeba v 30.letech ve Francii, Rakousku a Německu byly běžnou součástí politiky. A tak se v tehdejším Československu vlastně nic nedělo. Ale měli bychom zaklepat na dřevo, aby nějaké podobné nápady nezačaly objevovat v době současné. Když se mohl podle policejních zjištění objevit nejenom zmatený, ale i politikou zmatený člověk mohl pokusit o atentát na Roberta Fica, který přivítal známý herec přední pražské divadelní scény neopominutelným Pic ho!, mohl by být takto inspirován někdo nejen osobou veřejně známou, ale i využitý zájmovou skupinou, ať už ze Slovenska, z Prahy nebo ze zahraničí.
Myslím si, že tady v českých zemích toto nebezpečí nehrozí, i když se často setkáváme zejména na sítích s názory lidí, které se stále více a více radikalizují. Ale nejenom, že se mi nezdají být proveditelné, ale odpuzují , doufejme, že nezanedbatelnou většinu, primitivní hlouposti těch, kteří je hlásají,“ dodává Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
