Zdeněk Zbořil: Koniáš a jeho žáci a následovníci

politika

<< NĚCO Z HISTORIE >> V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout narození známého cenzora pátera Koniáše (13. února 1691) a zeptat se, zda je jeho duchovní odkaz s jeho jménem spojený, ještě dnes  známý a populární.

Zdeněk Zbořil: Koniáš a jeho žáci a následovníci
Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz
19. února 2025 - 02:20

Můžete nám k tomu něco říct pane Zbořile?

„Je zajímavé, že se okolo této persony začaly po roce 1990 nebo 1989  objevovat články, které ho obhajovaly, některé i dokonce  i oslavovaly,  a to samozřejmě zase vyvolalo reakci poplatnou jeho kritice trvající celá dvě století. A nehledě na známou práci Zuzany Koubkové (2001), kterým připomněla Koniášův „Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající“ a mj. zpochybnila ono slavné Havlíčkovo „českých knížek hubitelé lití, plesnivina, moli, jezuiti“. 

Antonín Koniáš byl řádně vystudovaný jesuita z chudší pražské rodiny, ale o to víc byl aktivnější ve svém studiu a autorské literární tvorbě. Navíc sepsal svůj pověstný Klíč, který se stal příručkou těm, kteří chtěli potírat takzvané kacířské spisy. Proto se stal symbolem vlastně celé jedné epochy, kterou Alois Jirásek nazývá „dobou temna“. Není mu zapomenuto, že spálil na „očistných hranicích“  snad na třicet tisíc  knih a byl a je snad dodnes připomínán při různých příležitostech jako by byl ten, kdo první zavedl brutální cenzuru v českých zemích. Nebyla to pravda. Antonín Koniáš nebyl ani první, ani jediný.  A dokonce ani poslední. V českých zemích se vždycky objevovali lidé prostí, ale i vznešení a osoby duchovní či aktivisté, kteří něco psaného a tištěného zakazovali, a něco naopak úporně propagovali,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Novodobí Koniášové…

„Úhlavní nepřítel Koniášův a jezuitů v Českém království v 18. století byl hrabě Špork, který vydával první jansenistické spisy, které byly také na tom seznamu „Klíče“ jako škodlivé nebo škodlivé duši lidí žijících na území Českého království. Šporkovi nepřátelé jej stíhali dokonce vojenskou mocí. Pověst o Koniášově osudu pokračovala v 19.století nejenom díky Havlíčkovu pověstnému epigramu, ale i jako symbol antirakušáctví a antikatolictví, které bylo v té době velmi populární. Po vyhlášení nezávislého Československa byl Koniáš zařazen jako symbol do kaleidoskopu různých cenzorů, kteří byli popisování jako škůdci české národní kultury.


Toto věčné „pálení knih“ neskončilo obdobím první republiky, ale pokračovalo cenzurou za Protektorátu, potom bezohlednou ale trochu zvláštní cenzurou po roce 1948. Nosil jsem se svými studentskými kolegy na Filosofické fakultě v šedesátých letech  do nějakého likvidačního sklepa Stalinovy spisy, protože ty po roce 1956, respektive 1963, byly také na indexu zakázaných knih. Předpokládám, že jsou na tom seznamu dodnes, ale i když mezi tím přibyli jednak jiní cenzoři, jednak jiné tituly knih, které se považují za škodlivé a ohrožující veřejné blaho a charakter české společnosti je to stejné.  Možná by stálo za to, aby se dnešní generace seznámily s tím, jaké seznamy jsou aktuální dnes, protože i když se tomu nechce věřit, už máme dokonce první rozsudky za čtení nebo doporučování textů, o kterých si někdo myslí, že by je nějaký AI Klíč bludy k nerozeznání  otevírající mohl přidat na tu věčně hořící hranici lidské zloby a ignorance,“ připomíná Zdeněk Zbořil.



(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)



43-8974200277/0100

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX







Anketa

Měla by Česká republika vystoupit ze Světové zdravotnické organizace?