Můžete nám k tomu něco říct pane Zbořile?
„Je to docela zajímavá otázka pro historické okénko, protože se zájem o formu vzdělávání kandidátů na prezidenta diskutoval právě v té poslední volební kampani, a přemýšlelo se o tom, jestli pan budoucí prezident Pavel má dostatečné vzdělání díky své průpravě na vojenských školách. Tam se seznámil i se svojí paní, která studovala de facto filozofii a sociologii, ale v tom marx-leninském a marxistickém pojetí, ale také na vojenské škole. Jádro pudla těchto diskusí bylo, zda to bude ku škodě prezidenta nebo naopak jemu ku prospěchu.
A je to tak jako s odpovědí na tuto otázku téměř ve všech podobných případech. Někomu to pomáhá, někomu to škodí. Pan nový prezident je tedy voják a předseda vlády, s kterým úzce spolupracuje, je PhDr. vystudovaný na historii a češtině. To jsou metodologicky dva odlišné případy, dvě odlišné profese, ale neznamená to, že se nemohou setkávat. Nemluvím o našich politicích a političkách, kteří jsou středoškolskými učiteli a studovali na školách zvláštního až pohádkového typu. Ale tak tomu bývalo i v minulosti,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Podívejme se na bývalé prezidenty, jejich vzdělání…
„Václav Havel, o kterém se nepochybovalo jako o světově proslulém filosofovi nenapsal vlastně jedinou filozofickou práci, byl spíše dramatikem a jeho vynikající eseje, jako je například „Moc bezmocných“, měly také svoje omezení, ze kterých bylo vidět, že studoval z jiných textů než se studuje klasická universitní filosofie.
Prezident Klaus a prezident Zeman měli ekonomická vzdělání zvláštního druhu. Miloš Zeman se zabýval futurologií, jak se tehdy říkalo, pak tedy prognózami a Václav Klaus ačkoliv seděl v Prognostickém ústavu nějakou dobu, tak se zabýval, kromě ekonomických teorií, také oborem politická ekonomie. S Václavem Havlem se setkávali i jako přispěvatel do literárně kritické revue Tvář, kde se účastnil někdy až bouřlivých diskusí na až exkluzivní literární a filosofická témata.
Jejich předchůdce Gustáv Husák byl právník, vystudovaný na PF University Jana Amose Komenského v Bratislavě, který ovšem právní praxi nikdy nedělal, kromě doby Slovenského štátu, kdy byl po určitou dobu zaměstnán v právnické kanceláři Vlado Clementise. O tom se později moc nemluvilo. Byl vždycky homo politicus, ale s právnickým vzděláním, už v době před druhou světovou válkou. V letech 1950-1960 byl souzen, odsouzen a vězněn jako „buržoazní“ nacionalista.
Ti ostatní komunističtí prezidenti jsou také svým způsobem zajímaví. Antonín Novotný byl dělník, který prožil válku v Mauthausenu a potom měl za sebou jenom stranická školení, jak v Československu, tak v Sovětském svazu. Takže, podobně jako Václav Havel, žádné vysoké školy. Musím říct, že zajímavý je ale Antonín Zápotocký, protože měl vzdělání jen od svého otce, zakladatele prvních dělnických spolků, hnutí, a sociální demokracie. Měl, skutečně do konce života, přestože vždy dělal přísně stranickou politiku v řadách KSČ, jisté sklony vracet se k tomuto rodinnému vzdělání. Klement Gottwald byl dělník, ale četl spisy Karla Marxe v originálu, pracoval ve Vídni a znal se, sice jen vzdáleně, s některými socialisty, austromarxisty, ale nikdy to nedával příliš najevo.
Samozřejmě exkluzivní právnické vzdělání měl tzv. Státní prezident Emil Hácha, který byl prezidentem Nejvyššího správního dvora, tehdy s větší kompetencí než tehdejší Ústavní soud ČSR. Jeho zájem o anglickou literaturu a německou právní filosofii byl mimořádný. Edvard Beneš byl vzdělaný sociolog v době, kdy se sociologie teprve rodila nebo se u nás postupně teprve jen prezentovala. Když přijel po válce do Anglie a do Spojených států přednášel tam politickou sociologii . Publikoval i rannou práci o českém politickém stranictví.
A o TGM nemusíme mluvit, to byl skutečně profesor, který se ale zpolitizoval a byl už od svého mládí poslancem, nebo od svého relativního mládí poslancem různých politických institucí Rakousko-uherské monarchie. Teprve potom se ujal funkce prezidenta.
Takže co český a československý prezident to jiný typ vzdělání a domnívat se, že jedno nebo druhé bylo lepší nebo horší, že voják je horší než filozof, je na pováženou. Ono to tak být vůbec nemusí. A bychom nezapomněli, generál Ludvík Svoboda, zvolený prezidentem v nešťastném roce 68, měl „jen“ vojenské vzdělání, válečné zkušenosti z první a druhé světové války a jeho rodina přinesla oběti boji za svobodu oběti jako málokterého českého politika. Byl nejenom voják, ale i politik a nad jeho životem by mohl někdy přemýšlet i nový prezident ČR“, dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
