Hned první prázdninový týden začal velice dramaticky. Maďarský premiér Viktor Orbán vyrazil na mírovou misi do Kyjeva, do Moskvy a do Pekingu, kde podle svých slov usiloval o nalezení řešení, které by umožnilo ukončit válku na Ukrajině. Pro normálně uvažující lidi krok jistě nadmíru chvályhodný. Vždyť zabíjení v tomto konfliktu už bylo dost. Ne tak pro řadu současných vrcholných politiků. Jeho snahu odsoudil kdejaký (zde).

A zatímco stále a zcela zbytečně umírají vojáci i civilisté na obou stranách konfliktu, na červencovém summitu „obranné aliance“ NATO ve Washingtonu (zde) představitelé členských zemí aliance (čl. 1 Severoatlantické smlouvy zní: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN“)  bláhově spekulovali, jak porazit Rusa a přitom nevyvolat jadernou válku.

I přes válečnickou rétoriku mnoha evropských (bohužel včetně těch našich) i zámořských politiků se při sledování zpráv podpořeného velmi mírným optimismem může zdát, že by konec této nešťastné anabáze mohl být v dohlednu. Pro tuto chvíli odhlédněme od příčin tohoto konfliktu, museli bychom pátrat hluboko před únorem 2022, a podívejme se na současné zprávy a pokusme se najít ten výše zmíněný optimismus. A aby nikdo nemohl říkat, že ty zprávy čerpáme z dezinformačních zdrojů, použijme veřejnoprávní zdroj ČTK České noviny.

O čem píší mj. ČTK České noviny v červenci 2024:

5. 7.

Putin: S Orbánem jsme probrali možnosti urovnání války na Ukrajině

11. 7.

Stoltenberg: Otázkou není, zda Ukrajina vstoupí do NATO, ale kdy

Členství Ukrajiny v NATO je zárukou třetí světové války, řekl Fico

14. 7.

Trump přežil útok střelce na volebním mítinku, vyzval USA k jednotě

15. 7.

První dodávka F-16 na obranu stačit nebude, řekl Zelenskyj

Soudkyně smetla ze stolu obžalobu Trumpa v kauze přechovávání dokumentů

Orbán v dopise evropským lídrům předestřel svůj mírový plán pro Ukrajinu

Atentát na Trumpa vykolejil snahy zastavit kandidaturu Bidena

16. 7.

Politico: Kandidát na viceprezidenta J.D. Vance vyvolává v Evropě obavy

Orbán: Trump je připraven se po volbách starat o mír na Ukrajině

18. 7.

Média: Pelosiová a Schumer naléhají na Bidena, aby odstoupil z kampaně

19. 7.

NYT: Biden si začíná připouštět, že možná bude muset z kampaně odstoupit

Ukrajina musí spolupracovat s USA i v případě zvolení Trumpa, řekl Zelenskyj BBC

Trump přijal nominaci do voleb a zopakoval, že přežil s boží pomocí

Orbán: Trump i Fico byli postřeleni kvůli protiválečným názorům

Trump telefonicky hovořil se Zelenským

A co ze všech těchto zpráv vyplývá?
Maďarský premiér Orbán se nenechá zastrašit a pokračuje ve své mírové misi.
Většina členů NATO tvrdošíjně prosazuje vstup Ukrajiny do aliance. 
Slovenský premiér Fico se nebojí říct nahlas to, co si mnozí lidé myslí.
Donald Trump je díky své protiválečné rétorice v ohrožení života.
Ukrajina je pro západní zbraňové systémy černá díra.
Prezident Biden již není schopen zodpovědně vykonávat funkci „nejmocnějšího muže světa“.
Politikům, kteří jsou pro okamžité příměří a mír na Ukrajině hrozí reálné nebezpečí.
I prezident Zelenskyj tuší, že by se Donald Trump mohl stát opět prezidentem a „neštítí se“ s ním už nyní, zatím jen telefonicky, mluvit.

Je více než zřejmé, že bez oboustranných kompromisů mír, ba ani jen příměří hned tak nebude. A kompromisy se bez zapojení diplomacie nedohodnou.  Jednat se mělo už dávno, chyběla „jen“ dobrá vůle. Příležitostí k tomu bylo několik a minimálně příměří bylo na dosah záhy po vypuknutí konfliktu. Jen někteří tehdejší západní mocní řekli míru NE! 

Ale ještě není pozdě. Ještě se dá světový mír zachránit. Nestačí však, aby o míru jednala jen jedna strana, tedy Ukrajina, potažmo USA, NATO a EU, ale musí být pozváno i Rusko. A začít pěkně od začátku. Od slibů o nerozšiřování NATO na východ, od státního převratu na Ukrajině, podporovaného kým asi, od hrozící ztráty přístavu v Sevastopolu přes neupřímně míněné tzv. Minské dohody, jejichž vábení Rusko uvěřilo a na jejichž základě odložilo vojenské řešení občanské války v Doněcké a Luhanské oblasti. Nakonec ale nabylo dojmu, že již nemá kam ustoupit a v únoru 2022 přikročilo k vojenskému řešení. 

Jsme tedy v reálu a můžeme už jen spekulovat, co by bylo dál, kdyby Rusko k tomuto kroku, viděno slepou spravedlností mezinárodního práva nepřijatelnému, nepřikročilo. 

Bez smíření se Západu s tím, že Rusko nepůjde, a to ani prostřednictvím nespočetných lidských a materiální ztrát Ukrajiny, vymazat z mapy světa se řešení nenalezne. Rusko tady prostě bude, ať se to někomu líbí, či nikoliv. Čím dřív to západní politici pochopí, tím lépe pro lidstvo. V posledních letech uměle rozpoutaná protiruská hysterie ničemu nepomůže. Leda tak válce. A tu přece nechceme. Nebo snad ano?

Toto všechno by si měli uvědomit i naši vrcholní představitelé včetně velení armády. 

Toto všechno by si měli uvědomit při různých „zbraňových iniciativách“, které povedou jen k prodlužování zmaru na Ukrajině. 

Postup se nabízí. Vyhlásit příměří, na linii dotyku zarazit sloupky s bílými prapory, vojáky ze zóny bojů poslat na dovolenou a místo nich nasadit příslušníky mírových sborů v dohodnutém složení. A jednat, jednat a jednat!

Pokud spolu „laškují“ ministryně obrany a náčelník generálního štábu o tom, kdo naší „pidiarmádě“ vlastně velí, tak aťsi. Je to sice za naše peníze, ale je to doma a zatím, snad, bez násilí. Tak ať u toho zůstanou, než je turbulence dějin odvane na to pověstné smetiště,

Až následující dny, týdny a možná i měsíce ukážou, jak bude Orbánova mírová mise úspěšná, zda se Trump dožije ve zdraví a na svobodě prezidentských voleb, zda se dočkáme míru ještě před Trumpem, pokud se ho tedy vůbec dočkáme, jak bude pokračovat prezident Biden a jeho loutkovodiči v proválečné podpoře Ukrajiny.