Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„No to je hezká vzpomínka, protože Marat se sám stal obětí toho vzrušení, ke kterému docházelo v obavách před nepřáteli revoluce francouzské a byl zavražděn z popudu těch, kteří se báli skutečných kontrarevolucionářů.
Ten pojem kontrarevoluce proti-revoluce se pak používal už v dějinách, v evropských dějinách neustále a my jsme si ho užili také hodně a možná, že ho užíváme nebo v povědomí našich významných politických činitelů ten pojem kontrarevoluce je usídlen také s velkou intenzitou.
Ty okolnosti související s tím co potom následovalo, jsou mimo jiné dány také tím, že na základě těch obav z kontrarevoluce vznikají „Výbory veřejného blaha“, což jsou jakési lidové soudy nebo soudy revoluční, posvěcené z vůle několika významných politiků a ti soudci, často i samozvaní, získávají významné postavení v politickém systému až se stávají sami jeho oběťmi, protože ta kola kontrarevoluce když se začnou točit, tak se nedají zastavit jinak než nějakým násilným a vojenským aktem jako k tomu nakonec došlo ve Francii,“ připomíná Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Bohové zešíleli…
„Významní francouzští spisovatelé to období „jakobínského teroru“ nebo revolučního teroru nazývají dobou, ve které „Bohové zešíleli“. Ale ono se zdá, že je to fenomén, který už z evropských dějin poté v následujících letech nikdy nezmizel. Dnes ještě tomu neříkáme kontrarevoluce, ale jsme přesvědčeni, že zrada a podezření ze spolupráce s Putinem, abychom byli důslední v té personifikaci, číhá za každým rohem a že ještě se bojíme popravovat, ale možná že i na drakonické tresty v budoucnosti jednou dojde.
Od výzvy k boji proti kontrarevoluci k výborům starajícím se o veřejné blaho je velmi krátká cesta, možná, že mnohem kratší než si ti, kteří ty výzvy se snaží popularizovat uvědomují a revoluce, jak víme i když je to kontrarevoluce požírá své děti,“ dodává Zdeněk Zbořil.