Můžete nám k tomu něco říct pane Zbořile?
„Já jsem viděl zprávy o těchto oslavách na čínském vysílání v češtině. Je to zajímavé, protože ony se vlastně vztahují k zahájení reforem, které inicioval Teng Siao-pching, tehdy nejdříve zavržený a později vyzdvižený do nebeských výšin v celé Číně. A skutečně to bylo, jak se dnes slaví, před 45 lety. Zajímavé je, že se už dávno celá záležitost nepersonifikuje. O to víc se zdůrazňuje, že se slaví čtyřicáté páté výročí „otevírání Číny“.
Když si vzpomeneme na různé názvy dynastií, na jména různých politických změn v Číně, tak v tom můžeme vidět náznak diplomatické řeči Číny, nejen ČLR. Jejím prostřednictvím se sděluje světu, že „Rudá dynastie“, jak se říkalo Mao Ce-tungovi, jeho okolí a jeho následovníkům, přestává, nebo už přestala existovat, a že se „tam někde na Východě“ vracejí k čínské tradici před Sunjatsenovou revolucí. A že ten rudý prapor, žlutý srp a kladivo už nejsou jen symboly vítězství dělnické třídy a rolníků nad kapitálem. Ale, že to jsou dvě tradiční symbolické barvy v Číně srozumitelné jako barva štěstí a barva radosti. Žlutá a červená, ke kterým lze vztáhnout odkaz na neuvěřitelný rozvoj a jeho úspěch ekonomický a sociální, kterému náš svět přestává rozumět,“ připomíná Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Volný ochod, digitální technologie…
„Víme odkud do Číny přišly, a jak se k Číňanům na celém světě dostaly nové technologie, ale nevíme, kdo je tak dokázal rozvinout, že dneska ten, kdo si ještě pamatuje konec kulturní revoluce, a ty hochy v modrých kamizolách s „rudou knížkou“ v levé paži, kterou mávají světu, vůbec nechápe, co se to stalo. To, že vzniklo 22 zón volného obchodu, že se odbourala pravidla omezující zahraniční obchod a všechno možné další… Mám tady vypsaná data, která jsou nekonečná, která by se dala číst zezadu dopředu, zepředu dozadu, a ze kterých si občas nějací naši političtí komentátoři vybírají to, jim umožňuje Čínu kritizovat, nebo dokonce ponižovat.
Ale mně se zdá, že je to marné. A protože si pamatuji, jak vypadala Čína po druhé světové válce, jak přijížděli čínští pracovníci a studenti do bývalého Československa se učit a pracovat, tak je pro mě neuvěřitelné vidět tu překotně rostoucí Čínu. Nejde jen o průmyslové zóny, ale o místa, kde žijí lidé. Jak na okraji nějakého velkého starého města, roste druhé moderní město, které má tolik obyvatel jako celá Česká republika. Ale také sledovat, jaké udivující je tempo, kterým vše postupuje. A když nám někdo na tom čínském portálu napíše, že za posledních 10 let se podíl digitálních technologií na tvorbě národního důchodu zvětšil na 41% možná 41,5%, tak už tomu je to nad hranicí našeho chápání. Víme, že je to samozřejmě takové to chlubivé číslo, které nám toho zase tolik neřekne.
Ale je to v zemi, která před 10 lety začala vyrábět auta a přestala je dovážet. Pan senátor Vystrčil jim trochu pomohl, aby si začali dělat sami svoje auta, za svoje pověstné grošíky, ale oni to vzalo vážně. Začali je vyrábět a vyvíjet, a tak se stalo, že ne za 10 let, ale za dva roky začali nám dodávat elektromobily, kterými budou schopni zahltit celý svět. A musíme počítat s tím, že až dojde k nějakému jejich zákazu ve prospěch toho, aby se nemuseli stavět elektrotanky, elektroletadla a elektroletadlové lodě, tak dojde k další změně, kterou si už neumím představit. Jak daleko a rychle kupředu to půjde! Jen je mi jasné, že já v té nové čínské „otevřené společnosti“ nebudu mít co dělat, a že mi to ještě dnes našimi politickým ignoranty vysmívaná Čína dá znát. A možná stejně tvrdě a neurvale, jako jsme jí to chtěli ve své eurocentrické zpupnosti vnucovat my…“ dodává Zdeněk Zbořil.
(rp, prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
