Dá se říct, že je to taková trochu dědičná záležitost, protože Francouzi a Němci spolu bojují neustále…
„Ano, to máte pravdu, je to jeden řekněme ze symbolických vrcholů francouzsko-německých válečných střetnutí. Ale nesmíme zapomenout, že to bylo chápáno tehdy jako konflikt mezi státem Francouzským, který prošel svým vývojem od Velké revoluce a Napoleona až po posledního dědice napoleonské slávy, a paralelně s tím také probíhá v německy mluvících zemích spor o to, kdo provede kolektivizaci německy mluvících území. Ty se rodily a vyvíjely, přes všechna možná trápení počínaje třeba Zlatou bulou sepsanou už za Karla IV. Ale pak zejména po vzniku Pruského království, které válčí s Državami domu habsburského od druhé poloviny 18. století, “ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
1870…
„Toto to datum z července roku 1870 je zajímavé také tím, že to byla doba významná i pro v této době vznikající národní státy. A i dneska, když se někdo chce začíst do dějin tohoto francouzsko-německého sporu žasne nad tím, jak je zapomenutý. Jako ti naši předkové, které známe z Neffových Sňatků z rozumu, vzpomínek na historii jeho rodiny a kroniku této doby.. Ale znamenalo to nejenom porážku francouzské armády v bitvě u Sedanu, ale také vstup německé armády nebo tehdy ještě pruské armády do Paříže, kde bylo vyhlášeno Německé císařství jako Velkoněmecká říše. Následuje také krvavá zkušenost s pařížskou Komunou. To je tak důležitá událost, že se jí zabývají všichni monarchisti, republikáni, anarchisti, komunardi nebo marxisti, socialisté a ruští bolševici i obdivovatelé světové revoluce. To vše žije až do let první světové války, do toho krvavého roku 1914 a pozoruhodným a dramatickým vývojem ještě v letech následujících.
Skutečně je pravda, že vzpomínaný francouzsko-německý konflikt má povahu konfliktu národnostního a známe ho z hrůzných epizod první světové války a jejich krvavého dědictví. Samozřejmě to souvisí i se zahájením tažení proti Francii Adolfem Hitlerem v roce 1940 a nebo je to i ta „podivná válka“ vyhlášená Německu už v roce 1939, po přepadení Polska. Asi všichni známe tu neuvěřitelnou historku, jak Adolf Hitler tancuje radostí, když se dovídá zprávu o výsledku té války, jak navštěvuje Paříž a jak uspořádá podpis uzavření nikoliv jen nějaké mírové smlouvy, ale rezignace francouzské vlády na svoji samostatnost. To se pak symbolicky odehrává ve známém historickém železničním vozu z Compiègne, který se pro Hitlera stává symbolem jeho osobního vítězství a odčiněním porážky Druhé říše v roce 1918,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
Válka věčně zelená…
„To, že tato válka stále pokračovala i v letech po 1945, a měla komplikovaný vývoj soupeření v době míru, jak na té německé, tak na francouzské straně. Ale vlastně obě tyto země vyšly z druhé světové války jako poražené. Německo bylo víc zničeno, Francie sice přizvána mezi spojence, ale v podstatě se tento vstup mezi vítězné mocnosti opíral jen o účast de Gaulleovy Svobodné Francie na okrajové přítomnosti v bojích o osvobozování Paříže a na poválečných mírových jednáních. Přitom ve Francii zůstává přítomné i dědictví nacistické okupace, Pétainova vichistického režimu, stejně jako je v Německu dodnes živý problém posuzování výsledků druhé světové války. A tomu dodnes dominuje a je příležitostně vzpomínán konflikt francouzsko-německý, který se naplno projevuje i v jednáních o uspořádání Evropské unie v budoucnosti a je zřejmě stále, nebo bude stále, věčně zelený,“ dodává Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
