Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„Možná, že to není známé, protože to nebyl pogrom takových rozměrů jako pogromy vůči židovskému obyvatelstvu na Rusi nebo v Polsku, nebo v severovýchodní Evropě, ale prostě k němu došlo a my si nechceme přiznat, že to, čemu se říká antisemitismus mělo v Čechách i v Českém království svou tradici.
Když se řekne antisemitismus, tak to trošku zavání rasismem, ale ona to byla dlouholetá nenávist proti Židům většinou motivovaná ekonomicky. Karel IV. v Norimberku vydal zákony proti Židům, které pak byly verbálně zneužity při vydání nacistických Norimberských zákonů, ale, málo platné, bylo to skoro vždy motivované nenávistí vůči obyvatelstvu, které se hlásilo k židovství,“ připomněl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Nenávist vůči Židům...
„V Německu se někdy používá termín „nenávist vůči Židům“ a já si myslím, že to je správnější, protože z toho neční jen ten prvoplánový biologický rasismus. Ale také to odkazuje na různě motivované historické události v křesťanské Evropě, které mají různé souvislosti. Jako třeba když v roce 1492 „křesťanská veličenstva“ Ferdinand II. Aragonský a Isabela Kastilská vyhnali Židy ze Španělska. Podobně jako o několik let později museli odejít z Portugalska. Tito Židé táhli Evropou, severem, jihem, a nenávist vůči nim se obnovovala po staletí na různých místech v Evropě. U nás to bylo v nové době tím, že jednak byla jistá tradice už před Hilsneriádou, ale zejména během tzv. Hilsneriády. Nevím, zda se ve školách nižšího stupně učí, že vystoupení Tomáše Garrigua Masaryka na obranu Hilsnera, nebo proti tomu nespravedlivému a neřádně vedenému procesu, způsobilo, že nemohl rok přednášet na univerzitě, protože ho tam „pokrokoví“ studenti nechtěli přijmout. Napadali ho, dupali a křikem rušili jeho přednášky a jejich „řádění“ trvalo to dost dlouho.
Nenávist vůči Židům byla v Praze mimochodem dost mohutná i po roce 1918. Prvním pražským starostou od roku 1919, později prvním pražským primátorem (1922-1937) byl Karel Baxa, který zastupoval v procesu s Hilsnerem rodinu Anežky Hrůzové. Ten celý život mluvil na veřejnosti otevřeně, podle dobové terminologie, „antisemitsky“, protižidovsky, téměř po celou dobu svého primátorského termínu,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.
Pogrom v Holešově…
„Ale v Holešově došlo k zajímavé události, protože se vraceli legionáři ze všech evropských front, mimo jiné také z ruské fronty. A ti, kteří přijížděli z Východu, z Ukrajiny, ze Sibiře, ztotožňovali židovství s bolševismem. Málo platné, v té době většina komisařů nové bolševické vlády byli Židé, z nichž mnozí byli postupně režimem J.V. Stalina fyzicky likvidování. Byli to stoupenci „světové revoluce“ a nejenom Trockij nebo Zinověv, Kameněv, Bucharin, ale i ti ostatní, kteří nepřežili tzv. stalinské „čistky“ ještě na začátku druhé světové války, byli Židé.
A do Čech a nebo do nového Československa přinesli tuto novou nenávist nebo motivaci k nenávisti vůči Židům zejména legionáři ze své “anabáze“. Paradoxem bylo, že za Protektorátu někteří tito hrdinové východní fronty se stali hrdiny odboje, a někteří z nich skončili, podobně jako ruští emigranti v ČSR po roce 1918, jako kolaboranti s nacistickým režimem. To byl případ 108letého legionáře, kterému nechtěli naši prezidenti udělit vyznamenání. I to je součástí české tradice politické, ale i kulturní. Možná, že ten dnešní filosemitismus, o kterém se mluví, je motivován právě špatným svědomím z doby „politického probuzení“ 19. století, Československého republiky a Českého státu před rokem 1918, po roce 1918 a dokonce i po 1945,“ dodává Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
