27. března 2024 - 02:20
Můžete nám k tomu něco říct pane Zbořile?
„JJe zajímavé, že se nemluví o bombardování na východní frontě, snad proto, aby se nemuselo připomínat, že tam německá armáda dlouho bombardovala Sevastopol, celé dva roky, než se vzdal. Stalingrad, dvoumilionové město, byl bombardován systematicky půl roku a skončil v ruinách.
Ale mluví se o spojeneckém bombardování Německa a cílů u nás. U nás ten hlavní termín je zhruba od února do konce dubna 1945. To znamená v posledních měsících války v Evropě a vyčítá se například britskému velení armády, že to bylo bombardování civilních cílů… a tak dále. To samozřejmě je jen částečná pravda. Podnět k tomu dala takzvaná „coventrizace“. To bylo vybombardování města Coventry německým letectvem. Coventry bylo průmyslové město a předpokládalo se, že se útočí na nějaké výrobny zbraní, ale bombardování Londýna, které následovalo potom a vyvolalo odvetné útoky britského letectva, tak to už byly útoky na civilní cíle. V Coventry zůstala mementem rozbořená slavná katedrála a po válce toto město a česká obec Lidice navázaly tehdy předpokládané věčné přátelství. Jako odpověď na německá nacistická hesla Coventrizace a Ausradierung (vymazání, vyradýrování) Lidic z mapy Evropy,“připomíná Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro
Prvnizpravy.cz.
Bombardování Československa, zbytků Protektorátu…
„Jakmile to jednou začalo, tak to v Evropě pokračovalo až do bombardování Československa resp. zbytků Protektorátu. A zase bychom si měli připomenout, že nešlo jenom o civilní cíle, ale i o průmyslové objekty. Někdy se vytýká americkému letectvu, že nebombardovalo IG Farben, tedy dnešní Badische anilin und soda-fabrik (dnes BASF) a že bombardovalo Škodovku. No jo, ale pravda je, že se ta výroba zbraní stále víc a víc přesouvala na území bývalého Československa a Protektorátu a bombardovala se ta místa, kde se předpokládala výroba posledních letadel z rodiny těch slavných Messerschmittů, které byly svážené do Prahy na Kbelské letiště,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.
Ostře sledované vlaky…
„Takže to téma bombardování je docela zajímavé. Je zpracováno nikoliv jenom historiograficky. K tomu je spousta materiálů, ale v knížce Bohumila Hrabala „Ostře sledované vlaky“ je obraz, který by si měli zapamatovat ještě dnes někteří, kteří mají nejasno, jak to s tím bombardováním bylo. Bylo to trochu v detailech jiné, protože je to trochu jiné než to bylo v Menzelově filmu podle Hrabala, ale ukazuje to na tu hrůzu, ale také to utrpení, které si Miloš Hrma uvědomuje teprve v okamžiku, kdy z vybombardovaných Drážďan přicházejí zbědovaní Němci. Posedávají zmateně na svých zavazadlech a on má povinnost vyhodit do povětří německý vlak, který chrání SS a veze na zbytky fronty poslední německé vojáky.
A hrůza z války a zároveň ohleduplnost k tomu civilnímu obyvatelstvu které sedí s tím co zachránili, tragikomicky dvojsmyslnou větou: „Měli jste zůstat sedět na pr-eli“. Říká to sprostě, ale nemyslí jenom ty, co utíkají z Drážďan, ale i na celé celé Německo a vlastně celou válku. Dneska by byl chudák Miloš Hrma označen za „chcimíra“, ale paradoxně vše končí jeho smrtí. Německý voják jej zastřelí, vlastně v boji, protože je to pro něho diverzant, terorista. Tam se dva mladí lidé dostali, pro ně už z nepochopitelných důvodů do toho střetnutí míru a nenávisti. Možná by si z toho mohli naši současníci něco zapamatovat, zejména ti, kteří se tak nenávistně potýkají jedni s druhými, a mohli by si uvědomit, že nenávist je velkým spouštěčem neštěstí ve všech dobách a podobách. Že je to neštěstí lidstva odjakživa a samozřejmě neštěstí i všech politických režimů, které na nenávisti staví svůj politický program“ dodává Zdeněk Zbořil.
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX