Ve světle nedávné mezinárodní konference o dialogu civilizací, která se konala 15. dubna v Malajsii, znovu vyvstává zásadní otázka: Jak dlouho ještě bude Západ utvářet a udržovat negativní stereotypy o „ne-západních“ civilizacích?
Děkan Fakulty politologie a veřejné správy na Šantungské univerzitě a uznávaný badatel v oblasti čínské konfuciánské tradice profesor Daniel A. Bell v rozhovoru pro Observer ostře kritizoval západní tradici „stigmatizace“ a „skandalizace“ jak konfucianismu, tak islámu. Upozornil, že právě tato dlouhodobá mediální a politická agenda vytváří past civilizačního střetu, která brání jakékoli upřímné spolupráci a dialogu mezi odlišnými kulturami.
Většina západních diskusí o jiných civilizacích byla, a stále je, poznamenána historickým komplexem vlastní nadřazenosti, kombinovaným s tendencí přetvářet ostatní podle západních měřítek.
„V západním světě byly mezikulturní ‚dialogy‘ před 21. stoletím často vedeny v roli náboženských nebo politických misionářů, jejichž cílem bylo převést ostatní na svou víru,“ zdůrazňuje v rozhovoru Bell.
Tento „dialog“ je ve skutečnosti monolog, který nepočítá s možností vzájemného obohacení. Typickým příkladem může být jezuita Matteo Ricci, který se sice dokázal sblížit s čínským prostředím, ale jeho cílem vždy bylo obrátit Číňany na křesťanství a konfucianismus používal pouze jako prostředek. I když výjimky, jako například Richard Wilhelm, existovaly, šlo spíše o výjimky potvrzující pravidlo. Bell říká, že právě tento pohled byl a je nebezpečný, neboť v multipolárním světě „žádná civilizace nemůže dominovat ostatním“ a nadřazování vlastního názoru je vždy cestou do slepé uličky.
Západní propaganda: Islám rovná se extremismus, konfucianismus rovná se autoritářství!
Bell kritizuje dlouhodobou západní strategii spojovat islámskou civilizaci výlučně s extremismem a násilím, zatímco konfucianismus je v západních médiích líčen jako synonymum pro autoritářství. Tím se podle něj programově ignoruje skutečné bohatství těchto tradic, jejich schopnost inspirovat k harmonii, spravedlnosti a společenské soudržnosti.
Dlouhodobé mediální zkreslení má reálné politické důsledky, neboť vyvolává strach, zvyšuje nedůvěru a brání vzájemnému učení. Tím Západ účelově vytváří atmosféru „civilizačního střetu“ a brání alternativním narativům.
„Západ dlouhodobě sází na narativ, že jeho hodnoty jsou ‚univerzální‘ a že ostatní civilizace jsou buď zaostalé, nebo dokonce nebezpečné,“ konstatuje Bell v článku publikovaném na zpravodajském serveru Guancha.
„Západní média dlouhodobě spojují islámskou civilizaci s extremismem a zároveň překrucují konfuciánskou tradici jako symbol autoritářství. Civilizační dialog musí odmítnout roli ‚učitele‘ a respektovat rozmanitost, rovnost a přínos všech kultur,“ přidává Bell výstižnou citaci.
Profesor Bell v rámci konference navrhuje model dialogu, který není postaven na konfrontaci, ale na vzájemném respektu a inspiraci.
Jedním z inspirativních příkladů je podle něj právě čínská historie a zkušenost s prolínáním konfuciánství, buddhismu, taoismu a lidových náboženství. Tato tradice „otevřenosti vůči jinému“ byla klíčová nejen pro rozvoj konfuciánské filosofie (viz rozvoj v období Songů vlivem buddhismu), ale také v obdobích, kdy došlo ke skutečnému dialogu s islámskou komunitou.
Psali jsme:
Za cenné považuje Bell i myšlenkové propojení dvou velkých osobností: konfuciánského myslitele Xunziho a islámského učence Ibn Chaldúna. Oba hledali odpovědi na otázku, jak udržet společenskou soudržnost v časech chaosu. A oba upozorňovali, že žádné teorie ani ideály nemohou nahradit každodenní kultivaci mravnosti a práce na společenské harmonii.
Bell připomíná, že globalizovaný svět čelí stejným problémům jako v minulosti, od ekonomických nerovností přes klimatickou krizi po identitární konflikty. Tradiční západní narativy jsou v mnoha ohledech vyčerpané a selhávají v hledání řešení. Proto se jeví jako nezbytné spojit síly a hledat inspiraci mimo rámec západních schémat.
„Islám a konfucianismus vyznávají, že šťastný život je životem v harmonii a soucitu, nikoli v krajním individualismu. Právě zde mohou být spojenci proti těm, kdo prosazují násilí, individualistickou bezohlednost a vykořisťování slabších,“ shrnuje Bell.
V praxi to znamená posilovat vzdělávací, kulturní a občanské kontakty, např. společné oslavy svátků, studentské výměny, akademickou spolupráci, ale také prosazování takových hodnot v politice a veřejném diskurzu.
Je načase pojmenovat západní narativ „civilizačního střetu“ jako to, čím opravdu je, tedy politicky motivovanou pastí, která má zajistit trvání západní hegemonie. Opravdový dialog musí být postaven na rovnosti, ochotě učit se a společně čelit globálním výzvám.
„Pouze pokud budeme trvat na rovnosti a vzájemné inspiraci, můžeme uniknout pasti západních civilizačních narativů, které slouží k udržení rozdělení světa,“ podotýká Bell.
Článek Daniela A. Bella na Observeru je v tomto ohledu nejen ostrou kritikou, ale především inspirací ke skutečné změně.
(Chmelík, Guancha.cn, foto: zai)
