Jenže narůstající počet případů, kdy je justice využívána proti pravicovým populistickým politikům, vyvolává obavy, že právo se stává nástrojem politického boje a nikoliv nestranné spravedlnosti. Marine Le Penová, která dlouhodobě patří mezi nejvýraznější představitele francouzské národní pravice, byla francouzským soudem uznána vinnou v případu údajných podvodů se zneužíváním fondů EU.
Tento verdikt přichází v okamžiku, kdy Le Penová vedla preference před prezidentskými volbami a měla reálnou šanci uspět. Zákaz kandidatury tak podle kritiků nemůže být vnímán jinak než jako snaha zlikvidovat silného politického soupeře mimo volební urny.
Jak upozorňuje britský novinář Mick Hume v článku pro The European Conservative: „Závažný podvod zde není to, že Le Penina strana údajně zpronevěřila prostředky EU. Je jím podvod liberálních elit, které tvrdí, že chrání demokracii tím, že lidem odepírají svobodu volby.“
Případ Le Penové není ojedinělý. Ve východoevropském Rumunsku soudy anulovaly výsledky prvního kola prezidentských voleb, v nichž zvítězil nacionalista Călin Georgescu, a znemožnily mu účast v dalším kole. Tato rozhodnutí potvrdil i Evropský soud pro lidská práva.
V Německu pak soudní rozhodnutí označující stranu AfD za „extremistickou“ otevřela cestu k výzvám na její úplný zákaz. To vše v době, kdy se tato strana těší rostoucí podpoře veřejnosti a aspiruje na významné posty v celoněmecké politice.
Ani Velká Británie nezůstává pozadu. Vláda premiéra Keira Starmera zrušila místní volby ve vybraných oblastech pod záminkou administrativních reforem. Shodou okolností právě v těchto regionech měla opoziční strana Reform UK vedená Nigelem Faragem slibně nakročeno k vítězství.
Podle Huma sledujeme nový fenomén: „Pozorujeme, jak se politika dostává do soudních síní v míře, jakou moderní Západ ještě nezažil. A přitom se zásadní politické střety odsouvají z prostoru demokratické debaty do uzavřených soudních procesů.“
Tento trend se neomezuje jen na Evropu. Ve Spojených státech musel Donald Trump čelit právním snahám o zamezení jeho návratu do Bílého domu. Přesto byl zvolen a od ledna opět působí jako prezident. Jeho snahy o razantní reformy však opakovaně narážejí na odpor liberálně orientovaných soudců.
Demokracie v západních zemích byla historicky postavena na rovnováze mezi lidem (demos) a mocí (kratos). Dnes se však zdá, že oligarchické elity se snaží tento vztah znovu rozpojit. Místo toho, aby o budoucnosti rozhodovali voliči, přebírají moc instituce bez demokratické odpovědnosti, často soudy nebo nadnárodní orgány.
Psali jsme:
„Konzervativci vždy hájili právní stát jako základ stabilní společnosti. Ale je na čase si přiznat, že dnešní ‚právní stát‘ už neznamená totéž co dřív,“ varuje Hume ve svém článku.
Je suis Marine, Viktor, Donald…
Tváří v tvář těmto událostem se zvedá nová vlna odporu. Stále více lidí si klade otázku: Jaký má smysl volit, pokud „nepřijatelní“ kandidáti nesmějí kandidovat a „nepohodlní“ vítězové nemohou vládnout?
Odpověď možná přichází právě z lidových hnutí, která sílí navzdory všem právním překážkám. „Populistickou revoltu nelze zastavit mávnutím soudcovského pera,“ dodává Hume.
Zápas o budoucnost západní demokracie se podle něj teprve rozhořívá. A rozhodně nejde o bezvýznamný spor, ale o to, kdo bude v budoucnu skutečně držet moc: lid, nebo oligarchie skrytá za togemi soudců.
(kyncl, European Conservative, foto: zai)
