Předchozí Čaputovsko-Matovičovsko-Hegerovský režim fungoval ve všech směrech podle instrukcí západních progresivistů a zásadně negoval vše dosud stabilní, autenticky slovenské a vytvořené pro lidi, nikoli pro zbytečné komise a pýchu vrchnosti.
Mluvím teď především o kultuře, ačkoli, jak víme, značné změny (doufejme k lepšímu) se budou odehrávat v mediální oblasti, v justici atd. Kultura byla ve Slovenské republice, podobně jako u nás, podporována prostřednictvím grantů z Ministerstva kultury. Mělo to přehledný systém, zohledňovaly se dlouholeté a tradiční projekty, podporovalo se umění národní víc než jakési globalistické, jak se kdysi říkalo: kosmopolitní. Od toho ostatně státní instituce typu Ministerstva kultury přece jsou, aby měly pevnou představu o tom, co je to kulturní politika, a pak jen kvalitním projektům a tvůrcům otevíraly dveře a finančně pomáhaly.
V roce 2014 však došlo k radikální změně. Agenda podpory uměleckých projektů (ale třeba též specializovaných médií) byla vyňata z dikce Ministerstva kultury a převedena na nově vytvořený Fond na podporu umenia (FPU). Tento institut se původně tvářil, že jeho hlavním pozitivem je nezávislost na státu, a tudíž jakási předpokládaná větší objektivita při posuzování projektů.
Jaký je výsledek? Vezměme jen třeba divadlo. Toto jsou projekty, které dostaly podporu FPU: „Icebreaking“ – mezinárodní hudebně pohybová show beze slov. „Umením k sociálnej inklúzii“. „Jedným dychom“ s podtitulem „Autorská pohybová stereodráma skúmajúca krehkosť.“ „MEMOROOM“ – podle popisu „surealistická tragikomédia fyzického divadla TRIO OLGA, ktorá sa pohráva s témami straty pamäti, identity atd.“ „Nenávidím“ - inscenace divadla Kontra. A tak bychom mohli pokračovat i v jiných žánrech podporovaných projektů. Z velké části jde nejspíše o záležitosti postavené na osobních vazbách mezi jednotlivými tvůrci a členy komisí, které na FPU o podpoře rozhodují. To je známý alibistický systém: přehodím rozhodovací povinnost na nějakou komisi a vyzuju se z vlastní odpovědnosti.
Jedním z důsledků je i skutečnost, že FPU řadu minulých let nedal ani Euro na podporu významných kulturních časopisů. Nejznámější z nich je Literárny týždenník, který byl de facto prvním nezávislým periodikem toho druhu už před listopadem 1989 a jako první přinesl programové prohlášení Verejnosti proti násiliu. To všechno už ale asi odnesl čas. LT žije z darů a podpory svých čtenářů, ale je to přežívání málo důstojné.
To se právě v přímém přenosu mění. Slovenský parlament (Národná rada) už má na stole návrh poslance Romana Michelka (SNS), který způsobuje osypky dosud blahobytně proplouvajícím takyumělcům ze suterénu. Podle návrhu se zcela mění rozhodovací systém (končí tzv. odborné komise, rozhoduje nová početně rozšířená Rada FPU), takže se nastoluje mnohem adresnější odpovědnost a transparentnost. A jak prohlásila ministryně kultury Šimkovičová, dnešní Slovensko má zájem na posilování národní kultury a identity. Zdá se, že je tu další důvod k závisti při pohledu na východ za řeku Moravu.
(rp, prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
