Takto natvrdo to dosud nevyjádřil, protože se právem bál, že by mu to před volbou prezidenta mohlo u mnoha lidí poškodit. Nyní je vše jinak, Pavel je neomezeným pánem svých slov a činů (které nejspíš dostává odněkud úkolem, jak už je tak po vojensku zvyklý) a další čtyři roky se nemusí trápit pomyšlením na příští volbu. A tak mu dnes naslouchejme a přemýšlejme o jeho slovech a krocích.
Právě to ve 14. pokračování cyklu O lecčems a mnohém činí i novinář Vladimír Franta a VŠ pedagog Petr Žantovský. Obracejí téma přijetí eura ze všech stran, kladou si otázku, komu to může posloužit ku prospěchu (občanům jistě ne) a koho to naopak nejvíce poškodí (přece občany). Máme tu relativně nedávný příklad Slovenska, které Euro přijalo a ošklivě na to ekonomicky doplatilo, zejména v oblastech na východ od metropole Bratislavy.
Vlastní národní měna má ale nejen ekonomický význam, ale i tak trochu kulturní. Posiluje identifikaci občana s jeho státem skrze symbol. Podobně, jako je symbolem hymna či státní vlajka, je tím symbolem i národní měna. Na to dnešní vrchnostové v čele s Petrem Pavlem zhusta zapomínají. Nebo hůř – je jim to jedno.
