Poprvé koalici chyběly dva hlasy, ale hlasování zpochybnila místopředsedkyně ODS Eva Decroix, u jejíhož hlasování bylo uvedeno, že se zdržela. Koalice ale neuspěla ani podruhé.
ODS, STAN, lidovcům a TOP 09 chybělo několik poslanců a koalici nepodpořili Piráti. I když mají jen 4 hlasy, koalici opakovaně chyběly, protože si nedokázala ohlídat docházku.
Je to již durhé hlasovací "fiasko" během týdne. Něco podobného se koalici přihodilo minulý týden a ANO s SPD pak překvapivě prosadily mimořádnou schůzi o zmrazení platů politiků. Vládní koalice tehdy ještě problém vyřešila použitím opoziční taktiky, když přestávkami na poradu dokázaly ukončit jednací den.
Hnutí ANO a SPD se zvyšováním měsíčního poplatku pro ČT a Český rozhlas nesouhlasí. V létě se opozičním hnutím nepodařilo při prvním čtení vládní návrh ani zamítnout, ani ho vrátit k přepracování, uvedl server iDnes.cz.
To, že domácnosti budou platit za televizní a rozhlasový poplatek měsíčně celkem o 25 korun měsíčně více, ať mají jakýkoli počet televizních a rozhlasových přijímačů, označil dříve ministr kultury Martin Baxa z ODS za přijatelné.
Návrh vlády počítá i s rozšířením okruhu poplatníků o domácnosti, které sice nemají televizní přijímač nebo rádio, ale mají chytrý mobilní telefon nebo internetové připojení a mohou tak veřejnoprávní média sledovat i bez televizního přijímače.
Ohledně zvyšování koncesionářských poplatků se opakovaně vyjádřil i místopředseda Trikolory a bývalý místopředseda Rady pro televizní a rozhlasové vysílání Petr Štěpánek a položil řadu otázek k zamyšlení.
„K čemu je nám Česká televize? Aby nám selektovala informace na ty, které smíme slyšet a které ne? Aby nám vnucovala eurounijní, progresivistickou, klimatickou a ukrajinskou propagandu? Aby místo skutečných hlavních zpráv vysílala podivný, nastavovaný spotřebitelský magazín? Aby den co den na obrazovce promovala své politické oblíbence? Aby nám v hlavním vysílacím čase pouštěla staříky Vinnetoua, Angeliku, Schimanského, Kojaka či radu Vacátka? Aby nás ještě třicet let po „Velké sametové“ krmila seriály z dob reálného socialismu? Aby nám na šesti či sedmi kanálech za povinný poplatek servírovala podobný obsah, jako zdarma nabízejí televize komerční? Aby týden co týden drancovala archiv a vyráběla nekonečné střihové pořady s Bohdalkou, Menšíkem, silvestry a kouzelníkem, co nikdy nepřijde? Aby za naše peníze krmila darmožrouty z politických neziskovek? Aby politicky korektně prznila duše už i našim dětem? Aby byla zdrojem obživy pro hochy a děvčata z „pražské kavárny“, co spolu mluví? Na tohle posíláme na Kavčí hory sedm či osm miliard ročně? Proč si máme platit něco, s čím nesouhlasíme, ba dokonce o čem si mnozí myslí, že nám to škodí? ", zamyslel se před časem v článku pro deník TO Štěpánek, který následně nastínil, proč brojí proti zvyšování poplatků a je pro jejich zrušení.
„Kdyby šlo jen o těch 15 korun navýšení televizního poplatku pro Českou televizi a 10 korun navýšení rozhlasového poplatku pro Český rozhlas, a to po řadě let, kdy oba poplatky stagnovaly, možná by se nad příslušnou novelou zákona, kterou tlačí Fialova vláda, dalo mávnout rukou. Ostatně v porovnání s částkami, které lidé dobrovolně platí za možnost sledování nejrůznějších komerčních kanálů a platforem či lístek do kina, není oněch 150 korun měsíčně pro ČT a 55 korun pro ČRo zas tak moc. Jenže ono jde o daleko víc než pouze o těch 15 plus 10 korun, které jsou jen snadno viditelnou částí ledovce problémů spojených s fungováním a provozováním veřejnoprávních médií.
Psali jsme:
Také už ani nejde pouze o to, že systém tzv. koncesionářských poplatků je zoufale zastaralý, protože neefektivní, iracionální a asociální. Mnohem důležitější je otázka, čeho jsou Česká televize a Český rozhlas dlouhodobě nástrojem. Připadám si ale při psaní těchto řádků jako dopravce sov do Athén, neboť všechno bylo nejen mnou již mnohokrát řečeno i napsáno. Poprvé jsem parlamentní mlácení prázdné slámy o médiích veřejné služby zaznamenal jako čerstvě zvolený člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání už v roce 1994. Nic se od té doby nezměnilo. Voda dál teče, řeči se pořád vedou a veřejnoprávní média dál slouží jako mocenský nástroj jedné názorové party. A vše, co se okolo médií veřejné služby děje, směřuje k jedinému: k zachování stávajících mocenských siločar a peněžních toků," dodal Štěpánek.
(dan, prvnizpravy.cz, foto: arch.)
