„Moje malá troška do povolebního mlýna. Není nikomu divné, jak náš mainstream mlčí o fakt důležitých věcech, které jim ale nevyhovují? Že by se báli? Nebo že by se příšerně báli?
Čtete snad někde, že do havanského přístavu připlula flotila ruského námořnictva s moderní fregatou či ponorkou s jaderným pohonem a její posádka se tam povaluje někde na pláži? I bez cestovky. Že by kubánská krize cvaj?
Slyšeli jste snad někde o nedávném Bukurešťskem summitu východního křídla NATO B9 v Rize a o tom, že tam prezident Petr Pavel zas jak kolovrátek meldoval za společnou obranu, ale nikdo se k němu nepřidal a že se pánové neshodli ani na žádném usnesení, ani na Stoltenbergově nástupci, takže v zásadě to byl tak trochu výbuch? Nebo hodně výbuch?
Štve snad někoho, že ledva se zavřely volební místnosti, Brusel zveřejnil notičky pro přijímání migrantů, z čehož se nevykecáme? Slibovaná výjimka? Kde jako? Slibem přece nezarmoutíš.
Je po volbách a tak nějak ve vší tichosti a přikryto povolebními emocemi tu máme závěr vyšetřování střelby na fakultě: Útok střelce z univerzity mířil proti celé společnosti. Hlavu měl v pořádku. Vymlčeno, zapomeňte.
Všimli jste si, že kompletně přestali psát o atentátu na Roberta Fica, protože moc dobře ví, že na rozeštvávání společnosti má slovenský, ale i náš mainstream a taky ta fialová hrůza, lví podíl? Vzpomínáte na české setkání V4 v Praze a zrušení bilaterálních schůzek? Kalamita. Ale mají to marný, mají to marný, mají to marný. Lidé stojí za Robertem Ficem a nezapomenou, jak se dostaly 4 kulky do jeho těla, kdo je do něj nasázel, kde na tu svou nenávist chodil a taky kdo mu vléval odvahu k této příšernosti do žil.
Takové zprávy aby jeden špendlíčkem hrabal, zato pitominy jako by shora shazovali:
Markéta Pekarová Adamová má dilema. Na sociálních sítích požádala své sledující, aby jí pomohli s výběrem nové profilové fotky na Instagram. Na výběr mají ze tří variant – Markéta s pampeliškou, Markéta na balkóně a Markéta na nábřeží. Zkrátka dáma v nesnázích. No, nechte ji ve štychu!
Pirátovi Ferjenčíkovi asi došel matroš, bo prohlásil: naše kampaň byla katastrofa! A já s ním poprvé souhlasím.
Fanoušci první dámy jsou rozpolceni. Rozpolceni ne, přímo rozerváni. Jde o její poslední model. Jedni křičí hanba, hanba, druzí zase sláva, sláva. Mi se při pohledu na poslední prezidentskou návštěvu paní Čaputové u nás na Hradě vybavila úplně jiná píseň:
Ach, ta láska nebeská
Je jak něžné pohlazení
Které život v štěstí změní
Ach, ta láska nebeská.
Proč asi? Freude, Freude, vždycky na tě dojde. Odbornice na řeč těla by se mohla u Nory Fridrichové na obě dámy i prezidenta podívat svým odborným okem. Krásně nám vysvětlila, co nám říkal při prvním projevu po atentátu Robert Fico, tak by určitě sfoukla tlumočit řeč těla našeho prvního páru i prezidentky Čaputové při jejím hořkosladkém loučení právě s Petrem Pavlem.