Mír na východní frontě ještě ani nenastal a v Berlíně se už rozhořela nová debata. Vysocí představitelé německé politiky napříč stranami volají po znovunastolení ekonomických vztahů s Ruskem. Tato tendence, která se ještě před rokem zdála nemyslitelná, se stává čím dál hlasitější zejména v souvislosti s vyjednáváním o podobě příští německé vlády.
„Evropské sankce proti Rusku jsou naprosto zastaralé,“ prohlásil Michael Kretschmer, místopředseda Křesťanskodemokratické unie (CDU), a dodal: „Je nutné neustále diskutovat, které ze sankcí nám možná více škodí, než že by působily v Rusku.“ Tento výrok, který citoval britský server UnHerd.com, dobře ilustruje posun v uvažování části německé elity. Kretschmer navíc zasedá ve vyjednávacím týmu, který tvoří základ příští vládní koalice.
Dalším z hlasitých zastánců obnovení obchodních vztahů s Ruskem je CDU poslanec Thomas Bareis. Ten dokonce připustil možnost opětovného spuštění plynovodů Nord Stream, jakmile se „situace na Ukrajině uklidní“. „Samozřejmě, plyn může znovu téct,“ řekl s tím, že „vztahy se normalizují“.
Nejde ale jen o křesťanské demokraty. I mezi sociálními demokraty (SPD) kancléře Olafa Scholze je nemálo politiků, kteří nevylučují návrat k předválečnému stavu. Dietmar Woidke, předseda vlády Braniborska, otevřeně prohlásil, že by byl „rád, kdybychom se mohli vrátit k normálním hospodářským vztahům s Ruskem“. Jeho výrok nepřekvapí, vezmeme-li v úvahu, že jeho spolková země hostí rafinerii Schwedt, kdysi z většiny vlastněnou Ruskem a klíčovou pro zásobování Berlína palivy.
Předseda CDU Friedrich Merz se dosud prezentoval jako jestřáb podporující Ukrajinu. Ještě před nedávnými volbami požadoval dodání střel Taurus, což Scholz odmítal, a ostře kritizoval kancléřovo loňské telefonování s Vladimirem Putinem. V parlamentu pak prosadil rozsáhlý zbrojní balíček určený ke zvýšení německého odstrašovacího potenciálu vůči Rusku.
Jenže právě pod Merzovým vedením se vyjednávání o nové vládě účastní ti, kdo otevřeně volají po návratu ruské energie. Vedle Kretschmera je to Bareis v infrastrukturní skupině a Heinisch ve skupině pro energetiku. Tedy přesně tam, kde se rozhoduje o tom, zda Německo znovu otevře dveře ruským surovinám.
„Ruská energie byla natolik klíčovou součástí německého hospodářského modelu, že pronikla až do DNA zdejší politiky,“ konstatuje autorka původního článku, německo-britská historička Katja Hoyerová. A dodává varování: „Merz nebude schopen tuto tendenci okamžitě vymýtit, ale musí zabránit tomu, aby se Berlín při první příležitosti vrátil k běžnému provozu s Moskvou.“
Psali jsme:
Přesto zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Merz vyvíjel aktivní úsilí v této věci. Nová vláda zatím nepředstavila ucelenou strategii, jak nahradit výpadek ruských fosilních paliv. Před válkou totiž Německo dováželo z Ruska třetinu ropy, polovinu uhlí a více než polovinu plynu. Výjimkou je prodloužení konce uhelné energetiky z roku 2030 na 2038. CDU sice prosazuje návrat k jaderné energii, ale SPD to odmítá.
Zatímco Zelení, kteří zaujímali nejtvrdší postoj vůči Moskvě, míří do opozice, budoucí vládní koalice zřejmě najde společný jmenovatel v návratu k ruským fosilním palivům. A to by mohlo znamenat nejen geopolitický obrat, ale i potenciální rozkol uvnitř NATO a Evropské unie.
Jak článek na UnHerd výstižně uzavírá: „Německo musí diverzifikovat své zdroje energie, aby se vyhnulo závislosti na rozmarech cizích mocností.“ Zda to ale bude možné v situaci, kdy se ekonomická nostalgie potkává s politickým oportunismem, zůstává velkým otazníkem.
(kovář, UnHerd, foto: zai)
