Je ovšem zajímavé, že se nikde neobjevují příspěvky, které by charakterizovaly opak dezinformátora, tedy informátora. Z logiky jazyka a při použití opozit musí však zjevně jít o našeho přítele, člověka mladšího, vzdělaného, pokrokového, proevropského, provládního, tedy anděla. Přitom právě na historických příkladech zjistíme,  že to tak rozhodně nebylo a není.

Dnes se uvádí, že dezinformace je nepravdivá informace, která je šířena za účelem oklamání lidí. Proti ní stojí misinformace, což je také nepravdivá informace, ale šířená nikoliv záměrně. Každý právník však ví, že nejtěžší věcí při soudní při je dokázat úmysl. Já osobně jsem se v žádné diskusi nesetkal s tím, že by protisystémový názor někdo označil za misinformaci. Vše co se nehodí, je zásadně zlý úmysl a tedy dezinformace.

Informátoři si ovšem nešpiní ruce tím, že by vykonávali faktickou perzekuci. Oni jen v vědoucím prstem ukážou na toho, kdo má být potrestán. Zpočátku šlo o perzekuci ve jménu náboženské víry. V antice byl dezinformátor odsouzen za pohrdání bohy, ve středověku se stával kacířem se všemi důsledky, které z toho plynuly. Teprve s úpadkem vlivu církve se pojem dezinformace rozšířil do světské sféry a nabyl nesmírné široké podoby. Vliv na to měl zvláště ateismus, do té doby zvaný bezbožnictví,  tedy dezinformace par excellence.

Nemá cenu tu probírat desítky a stovky příkladů, kdy morálka žalostně plakala odstrčená do kouta, protože jí nikdo nechtěl a nepotřeboval. Šlo přece o víru, o moc, o prestiž a o peníze. V době křížového tažení proti albigenským bylo svatému Dominikovi zhruba 40 let, tedy byl to muž na prahu stáří. Pocházel ze španělské vesnice Caleruega. Takže postarší venkovan, ale progresivní. Na svědomí má smrt dezinformátorů měst, mezi nimi i mnoha dětí.