Na začátek malé vysvětlení, kdo je Nývlt. Přední český badatel Jára Cimrman zdokumentoval, jak ve vypjatých chvílích pro rakousko-uherskou říši zastupovali představitele mocnářství dvojníci, nástupníka trůnu Nývlt, Františka Josefa I. Macháně. A jako dvojníci vystupovali na veřejnosti, včetně státnických příležitostí, nicméně ne vždy se dokázali chovat dle protokolu.

Při pohledu na jednání předsedy ČOV Jiřího Kejvala nutně vyvstává dojem, že v některých situacích nemůže vystupovat on, takové bleskové obraty vrcholný představitel jakékoliv společnosti nemůže udělat. Typickým příkladem je postoj ke startu ruských a běloruských sportovců na olympijských hrách. 

Zde je nutné provést menší exkurs do historie. Když propukla aféra s prokázaným státním dopingem u ruských sportovců s vrcholem na olympiádě v Soči 2014, byl to Jiří Kejval, kdo vystupoval proti plošnému trestu ruských sportovců, dokonce se dostal i do sportu s tehdejším představitelem komise sportovců ČOV Petrem Koukalem. Anexe Krymu byla maximálně tak politováníhodná, ale v souladu s prohlášeními našich čelních politiků vlastně v pořádku, nikde žádní ruští vojáci nebyli. 

Když před rokem zaútočilo Rusko na Ukrajinu, ČOV rozhodně nestál v čele národních olympijských výborů, které požadovaly okamžité vyloučení z olympiády. A jak šel čas, byl to právě Mezinárodní olympijský výbor, který přišel s myšlenkou navrátit ruské a běloruské sportovce. Že start pod neutrální vlajkou není trestem lze jednoznačně doložit na příkladu vítězství ruských hokejistů na olympijském turnaji v Pekingu. Hokejisté dostali odměnu od ruských představitelů a byli náležitě oslavováni, Ruský olympijský výbor získané medaile má ve svých statistikách. 

Česká veřejnost tlačila v poslední době ČOV k vyjádření, že by mohlo dojít k bojkotu her v případě, že MOV povolí start ruských a běloruských sportovců. To se nestalo, z jednání na ministerstvu zahraničí vyšlo nemastné prohlášení, že nepodporujeme účast Rusů na hrách, ale rozhodně bojkot nepřichází do úvahy. Jiří Kejval navíc v pořadu České televize 168 hodin podpořil myšlenky Thomase Bacha, předsedy MOV. O den později se schází před sídlem ČOV v Praze menší manifestace na protest proti jeho postoji. Na sociálních sítích a v novinách se na Kejvala valí lavina nesouhlasných, až odsuzujících prohlášení, včetně olympijských medailistů Prskavcovi či Rohanovi.

A zde přichází na scénu Nývlt. Ze sídla ČOV náhle přichází prohlášení o začátku hledání legislativního zamezení startu inkriminovaných sportovců. Kde se vzal takový obrat? Proč vlastně? Copak nemá MOV své vlastní legislativce? Kdo bude tuto práci platit? Doplatí na ni sportovci, protože se použijí finanční prostředky, primárně určené pro sportovce? A jedna naprosto zásadní otázka. Když připustíme, že ČOV nevěří právníkům MOV, ztratil tedy Jiří Kejval důvěru v instituci, ve které se angažuje a do které chce kandidovat na jednu z vedoucích pozic? Odvrátil se od Thomase Bacha, během pár hodin? Pouze na základě informací, které proběhly internetem a které popisují kontakty Bacha s ruským prezidentem Putinem? 

Ne, Jiří Kejval umí být pevným, jak prokázal při hájení ČOV proti předsedovi Národní sportovní agentury Filipu Neusserovi v případu pověstného kovidového letu do Tokia. Takže při vyloučení vedlejších vlivů připadá do úvahy pouze Nývlt. Podle Cimrmana do Sarajeva v roce 1914 odcestoval Nývlt, protože došlo k záměně i mezi služebnictvem následníka trůnu. Doufejme, že v ČOV ví, kdo je kdo…

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX