„Názorové diskuze patří k životu. K pracovnímu, partnerskému, vědeckému, politickému. I u soudu si říkáme názory. Klademe pro a proti. V klidu, věcně… i když důsledně. Jen v diskuzi vzniká to nejlepší řešení. Snad až na tu partnerskou. 

Ale dnes se veřejný prostor zvrhl v boj lží, dehonestací, vulgarit, urážek. Jako bychom ani nebyli lidé - kteří mají nějakou důstojnost, inteligenci, úroveň. Ta laťka je tak nízko, že už by snad nešla ani podlézt.

Dvojí metr hodnocení lidí už je volající do nebes. Někomu je odpuštěno všechno, jiný si nemůže ani kýchnout. 

Nejvíce se útočí na ty, kterých se ta současná elita nejvíce bojí. Kteří se jí nebojí, umí mluvit, zaujmout lidi, a nejsou hloupí. Často právě naopak. Zažili jsme to za covidu, když jsme hájili práva lidí, z nichž nezákonná opatření dělala občany druhé kategorie (právníci) a kdy měly obchody přednost před vším včetně zdraví lidi (vědci a lékaři), a zažíváme to teď, když hájíme české zájmy oproti zájmům všech jiných kolem, protože to nás dostává na ekonomické dno (odborníci napříč obory).  

Odborníci říkají v klidu argumenty, oponenti, neb často argumenty nemají, je urážejí a často až ideologicky útočí formou lží a polopravd a vulgarit, rezignujíce na samu lidskou důstojnost. Jak se tomu bránit, když nechceme používat stejné zbraně? Nejde to. Musíte to jen vydržet. Nechcete-li být jako oni. 

Musíte jen doufat, že lidé se začínají probouzet, že začínají vnímat bezbřehé rozhazování peněz všemi, jen ne správnými, směry, že slyší směšné výroky našich vrcholných politiků, vnímají vršící se chyby v oblasti diplomacie, ekonomiky, registrují opouštění základních hodnot jako je rodina a generační solidarita. Zkrátka že lidé už toho pokrytectví a tvrzení, jak je vše úžasné a dokonalé a nejlepší, mají prostě dost. Protože ví, že to není pravda. 

Píší mi v těchto dnech pedagogové vysokých škol, zdravotníci, starostové, podnikatelé, restauratéři, pracovníci bank a další, často velmi chytří a životem zkušení lidé - paní senátorko, co s tím proboha budeme dělat? I významní podnikatelé, které by to jindy ani nenapadlo, se chystají nejen do studií říkat své názory (poslední kapka byla asi ta auta), ale mnozí i na Václavské náměstí. Důvod? 

Že by tak milovali něco podobného? Kdepak. Důvodem je zoufalství a strach, kam to vláda vší silou a “na sílu” vede. Nechtějí přijít o vše, co celý život budovali, nechtějí rozbité ulice a stávky. Chtějí zavčas rozumná řešení a zbrzdit ty šílenosti. Chtějí dialog, který vláda zatím odmítá. 

O to víc tu bují, patrně proto, že těm nahoře to velmi ujíždí pod nohama, ta útočná fáze, silné výkřiky, skryté vyhrůžky, zkrátka ofenzíva na nás nemlčící, kteří chceme v klidu a bez bouřících ulic zachránit, co se ještě zachránit dá.

  

Je to hřích, že svou zemi milujeme? A nechceme ji dát?" zeptala se závěrem svého příspěvku na facebooku senátorka Hamplová.