Nějak se ale ztratilo, že ti kdo o publikování „buřičského" článku neposlušného ekonoma v roce 1989, v době stále ještě dosti pevné komunistické vlády rozhodli, byli rovněž komunisté. Předlistopadoví, s nikoli bezvýznamným postavením. A že to byli opět i významní a dlouholetí komunisté, kteří po výhozu za „protistátní názory", provinilému autorovi velmi rychle a odhodlaně, navzdory všem rizikům, nabídli místo nové. A ne že by oni sami neměli co ztratit.

Článek, který vzbudil tolik rozruchu nesl název „Prognostika a přestavba" a v Technickém magazínu vyšel v polovině léta 1989,  Rok byl neklidný a pro komunistické režimy v celé Evropě kritický. Ale ještě před vítězstvím sametové revoluce mohl „nepohodlný" autor se svými názory dokonce vystoupit v nejdůležitějším médiu komunistického režimu, v celostátní televizi.

Věc v místních končinách téměř neslýchaná.

V době, kdy stále ještě nikoli nevýrazná část společnosti, žádala v téže televizi více klidu na práci. Nebylo jich málo - a někteří žádali ten klid dost vehementně. Nežádat klid nevypadalo příliš perspektivně. A bez rizika...

Cesta k listopadu nebyla v české socialistické republice jednoznačnou cestou jednoznačných hrdinů. Pokud ovšem v dějinách jednoznační hrdinové vůbec existují. Ostatně, byla by možná hrůza kdyby existovali.

Škoda, že to odcházející prezident více nezmínil. A možná i trochu nerozvedl. Alespoň pro poučení nastupující generace, že cesty, jimiž se budou ubírat, nemusí být tak úplně jednoznačné, jak by se jim možná mohlo dneska zdát.

Za poslední tři desetiletí se ovšem v naší zemi právě v oboru jednoznačného vyhodnocování dějin uskutečnil výrazný pokrok. A pokud ne pokrok, tak určitě posun. A není divu. Byly na něj vynaloženy miliardy, končí glosu Michal Rollo.

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX