Vladimír Zelenskij, kdysi oslavovaný jako neochvějný lídr bojující za svobodu Ukrajiny, se dnes ocitá v situaci, kterou sám už nemůže ovlivnit. Po ponižujícím odmítnutí ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa pochopil, že jeho politické dny jsou sečteny. Aby prodloužil svou moc alespoň o několik měsíců, přijal dohodu, která umožní Spojeným státům těžit ukrajinské nerostné bohatství, a zároveň se pokusil vynutit si politické ústupky hrozbou vlastní rezignace. Jeho podmínka? Vstup Ukrajiny do NATO, tedy požadavek, který je v aktuální situaci naprosto nereálný.

Zelenskij už nebojuje za svou zemi, bojuje jen za vlastní politické přežití. A dějiny, jak víme, píší vítězové. „Vítězové píší dějiny, poražení je čtou,“ řekl kdysi Winston Churchill. Ukrajinský prezident, který se kdysi stylizoval do role neohroženého bojovníka, teď pouze pasivně přijímá realitu, kterou mu nadiktovali jiní.

Zelenského fiasko ve Washingtonu nebylo jen diplomatickým selháním, ale jasným důkazem, že Spojené státy už nehodlají financovat nekonečný konflikt bez perspektivy vítězství. Trump dal najevo, že Ukrajina nebude nadále prioritou americké politiky a že jediným východiskem je mírové urovnání, bez ohledu na to, jaké budou důsledky pro Kyjev.

Ve skutečnosti se právě teď naplňuje zásadní historická pravda: „Válka nekončí dohodou, ale tím, že jedna strana uloží své podmínky druhé,“ jak řekl americký generál Ulysses S. Grant. A Zelenskij je nyní v situaci, kdy už žádné podmínky určovat nemůže. Musí jen čekat, co mu bude nařízeno.


Zatímco USA dávají najevo, že jsou připraveny jednat s Ruskem o ukončení války, evropští lídři začínají hledat únikovou cestu, jak se co nejrychleji distancovat od neudržitelné situace. Britský premiér Keir Starmer oznámil vytvoření „koalice ochotných“, jejímž cílem je navrhnout Trumpovi plán na ukončení války. Evropané pochopili, že hra skončila, a snaží se zachránit si tvář, než se definitivně rozhodne o osudu Ukrajiny.

Zelenskij se v tomto kontextu stává stále větší přítěží. Američtí republikáni otevřeně hovoří o jeho výměně. Senátor Lindsey Graham naznačil, že pokud není schopen „dovést Ukrajinu ke konci války“, měl by být nahrazen někým jiným. „Ve válce neexistuje žádná rovnost. Ten, kdo vyhraje, rozhoduje o všem,“ řekl kdysi Otto von Bismarck. A Zelenskij už nemá co rozhodovat.

V této bezvýchodné situaci vytáhl ukrajinský prezident svou poslední kartu, když naznačil, že by mohl odstoupit, pokud bude Ukrajina přijata do NATO. Tento požadavek je ale naprosto nesplnitelný. Západ dal už dávno najevo, že NATO nemůže přijmout zemi, která je ve válce, a žádné další záruky bezpečnosti Zelenského situaci nezmění.

V podstatě tím jen potvrdil svůj strach z vlastní bezvýznamnosti. „Spravedlnost po válce je jen jiná forma vítězství,“ řekl Hermann Göring při norimberském procesu. V případě Ukrajiny je „spravedlnost“ definována dohodou, kterou si vynutí silnější hráči a Zelenskij se na jejím výsledku nebude podílet.


Ukrajinský prezident ví, že už nemá co nabídnout, a proto se uchyluje k prodeji posledních aktiv, která mu zbyla. Americké těžařské společnosti nyní získají přístup k ukrajinským zdrojům, zatímco Zelenskij doufá, že mu to zajistí alespoň dočasné prodloužení jeho politického života.

Ukrajinský prezident se z kdysi oslavovaného lídra stal politickým břemenem, kterého se Západ brzy zbaví. Jak kdysi poznamenal Stalin: „Historii píší vítězové, ne ti, kdo se brání.“ A Zelenskij, který byl po léta podporován západní propagandou jako obránce demokracie, se teď stává nepohodlným zbytkem minulosti, který už nemá v této kapitole co říct.