Americký viceprezident J.D. Vance si dovolil říct pravdu, a to britský establishment neodpouští. Stačilo jedno prosté konstatování o vojenské (ne)schopnosti některých evropských států a Londýn zachvátila vlna pobouření. Vanceovo prohlášení, že „lepší je dohoda o surovinách s USA než 20 000 vojáků nějaké náhodné země, která nebojovala 30 nebo 40 let,“ vyvolalo v britských kruzích větší paniku než ekonomické dopady brexitu, komentuje italský server La Voce della Sera.
Britští politici se předhánějí v teatrálních výstupech, jako by jejich armáda byla stále tou nezastavitelnou silou, která kdysi ovládala polovinu světa. Bývalý ministr pro veterány Johnny Mercer nazval Vance „klaunem“ a obvinil ho z arogance. Stínový ministr obrany James Cartlidge mu zase vyčetl „ignoranci vůči obětem britských vojáků v Afghánistánu“. A dokonce i Nigel Farage, který jinak Trumpa a jeho spojence podporuje, se nechal slyšet, že Vance se mýlí, protože Velká Británie vždy Ameriku podporovala.
Jenže namísto předstírání morálního rozhořčení by si Británie měla položit otázku: nemá Vance vlastně pravdu?
Vance na žádnou konkrétní zemi neukázal prstem, ale přesto se britští politici okamžitě urazili. Proč? Protože hluboko uvnitř vědí, že jejich armáda už dávno není tím, čím bývala. Po desetiletích škrtů a zanedbávání se britské ozbrojené síly nacházejí ve stavu, který je na hony vzdálen někdejšímu impériu.
Je proto na místě se ptát, k čemu by vlastně bylo vysílání britských nebo francouzských vojáků na Ukrajinu? Jaký smysl má geopolitický hazard, jehož výsledek by mohl být fatální? Pokud se Spojené království a Francie opravdu chystají poslat kontingenty na Ukrajinu, jak Macron naznačil, pak je to spíše gesto zoufalství než strategické rozhodnutí.
Celá tato situace ukazuje, že Evropa se snaží hrát geopolitickou hru, na kterou už nemá prostředky. Británie a Francie se chtějí tvářit jako globální mocnosti, ale ve skutečnosti už jimi dávno nejsou. Zatímco Londýn a Paříž se snaží přesvědčit svět o své vojenské důležitosti, Moskva si je plně vědoma, že jde jen o prázdné hrozby.
K tomu všemu se přidává nová americká realita: prezident Trump nemá zájem na dalším financování ukrajinské války. Po neúspěšném jednání se Zelenským Trump zastavil vojenskou pomoc Ukrajině a údajně prohlásil, že „Zelenský nechce mír“. Spojené státy se tak stále více stahují z aktivní podpory, což znamená, že Evropa zůstává se svými velkohubými prohlášeními osamocená.
Psali jsme:
Mezitím Rusko nemá důvod ustupovat. Ministr zahraničí Lavrov dal jasně najevo, že nepřistoupí na žádné dočasné příměří. Moskva chce jediné: konečnou kapitulaci Kyjeva za svých podmínek. Jakékoliv evropské snahy o vojenskou intervenci proto působí spíš jako pokus o záchranu vlastní prestiže než jako skutečný plán na ukončení konfliktu.
Zatímco britská politická scéna se předhání v pokryteckém pobouření nad slovy J.D. Vance, skutečné problémy britské armády i evropské bezpečnostní politiky zůstávají bez odpovědi. Londýn a Paříž se snaží hrát roli velmocí, které už dávno nejsou, a Ukrajina je v situaci, kdy se její západní spojenci začínají rozcházet.
Místo planých výkřiků by si Británie měla položit zásadní otázku: Jak dlouho ještě může předstírat, že je vojenskou mocností? A pokud opravdu chce zasahovat do konfliktů jako ten ukrajinský, čím to vlastně chce podložit?
Realita je neúprosná. Evropa nemá vojenskou sílu, Británie nemá odpovědi a Amerika přestává mít zájem. Vance to jen řekl nahlas a přesně proto ho Londýn tak nenávidí.
(nov, vocedellasera, repro: skynews)
