Tou první bylo zdánlivě prosté prohlášení historicky nejmladšího dánského premiéra, blonďaté Mette Frederiksenové, že pokud chtějí USA Grónsko, musí o tom jednat s Velkou Británií. Což nelze reálně omluvit ani jejím mládím, ani nezkušeností. Napoleonův ministr policie Joseph Fouché to vyjádřil slovy: "Bylo to horší než zločin. Byla to chyba." Chyba, která ji pravděpodobně bude stát pozici, v lepším případě jí "jen" zavře cestu k potenciálnímu znovuzvolení. Otevřeně totiž přiznala, že bez ohledu na to, že Velká Británie už není členskou zemí EU, je téměř vše, co se v ní děje, stále řízeno z londýnského City. A to se neodpouští.
Tou druhou byla informace, že Dánsko, tváří v tvář Trumpově požadavku odevzdat mu Grónsko, hodlá vyčlenit 2,1 miliardy dolarů na posílení své vojenské přítomnosti v Arktidě, na níž navázal generál Robert Brieger, předseda Vojenského výboru EU (jehož politická a vojenská váha mimo hranic EU je fakticky rovna nule), Fialovsky laděným návrhem, aby EU rozmístila v Grónsku své jednotky. Jak řekl, "Vyslalo by to silný signál a přispělo ke stabilitě. Je to však politické rozhodnutí". Hodlá snad EU válčit s USA?
Chápal bych, kdyby vedení EU sdělilo světu: "Řekněme Američanům, ať si na Grónsko nechají zajít chuť. Zachraňme ho pro obyvatele EU a získejme pro ně na příštích 50 let nezávislý zdroj surovin a energie! Najděme co nejdříve investory, třeba i Číňany, kteří už dávno provedli průzkum nerostného bohatství ostrova, a pošleme tam dotované evropské (v žádném případě ale britské) plynárenské a ropné společnosti. Najděme geology a těžařské firmy k těžbě zlata a prvků vzácných zemin a kovů, kterých je Grónsko plné. Zaveďme okamžitě programy sociálního zvýhodnění jak stávajících, tak nových obyvatel ostrova, aby sem lidé táhli za prací a opustily je myšlenky na krásný život pod křídly amerického orla. A spusťme to HNED!!"
Bylo by to krásné, ale takhle to v EU bohužel nefunguje. Okamžitě by se totiž spustilo zelené šílenství, pochody za ochranu přírody Grónska, proti CO2, metanu… V naprostém protikladu k zájmům nás, kteří tady, v EU, musíme žít. Jedinou reakcí vedení Unie by bylo spuštění zdánlivě nekonečného kolotoče konferencí, meetingů a prezentací na podivná témata, například "dopad exploatace Grónska na genderovou identitu jeho obyvatel" (což už existuje v materiálech OSN, hodnotících dopady války na Ukrajině na její produkci potravin). Účastníci snědí desítky tisíc sendvičů a tuny sušenek, vymetou desítky předražených hotelů, vypijí hektolitry kafe a jejich letadla spálí tisíce tun leteckého petroleje. A výsledek?
Grónsko samozřejmě zajímá i Čínu a Rusko. Na ty se USA možná také pokusí vykašlat, ale nakonec se dohodnou. Nic jiného jim ani nezbude. Ani Američané si totiž nemohou dovolit vůči těmto dvěma zemím dělat všechno, co by chtěli. Americká armáda, ač největší na zeměkouli a rozlezlá po celém světě, není v souhrnu nic moc, a Trump to dobře ví. Proto ta reforma. Ne že by nebyla nebezpečná, USA vlastní jaderné zbraně, ale její většina jsou (zatím stále ještě) rotující základnoví povaleči, nezaměstnaní, Afro- a Latinoameričané, případně další skupiny, utíkající do armády s vidinou zbavení se chudoby a poklidné služby někde v tropech. Už i Seals mají problémy s náborem kvalitních chlapů (a co teprve AČR)!