Politici vyprávějí příběhy nejen proto, aby žili, ale aby přežili. Tyto příběhy dávají jejich rozhodnutím smysl a pomáhají vytvářet iluze o nových začátcích a koncích. Někdy se však stane, že jim lidé přestanou věřit. Přesně to se stalo včera v Bílém domě. Příběh Západu se rozplynul a zbyla jen holá moc, komentuje zpravodajský server UnHerd.com.
Události posledních dní ukázaly, že historie se píše před našima očima. Evropa, dosud spokojená ve své letargii, byla náhle otřesena strachem z amerického odchodu. Britský premiér Keir Starmer a francouzský prezident Emmanuel Macron se vydali do Washingtonu, aby zachránili starý svět, a zdálo se, že uspěli. Donald Trump, nový pán Bílého domu, jim nabídl svou milost. Pak ale do Oválné pracovny dorazil Volodymyr Zelenskyj, a na stole nebylo americké stažení, ale americká nadvláda, neskrývaná, hněvivá, imperiální. „Dělejte, co říkáme, nebo vás vydáme vašim katům.“
Zelenskyj byl nejprve označen za diktátora, pak Ukrajina odevzdala polovinu svých přírodních zdrojů Americe. Výsledek? Pocity hanby, smutku a ponížení. Ukrajinský prezident, momentálně nejslabší z evropských lídrů, byl jen dalším v řadě. Tak by dopadl každý, kdo by se pokusil vzdorovat.
„Situace mi připomíná období před Suezskou krizí v roce 1956,“ řekl nejmenovaný diplomat. Výsledek? Evropa se tváří, že se nic nestalo, ale ve skutečnosti cítí bezmocnost. Starmer možná odjel zpět do Británie spokojený, že získal od Trumpa veřejný závazek k článku 5 Severoatlantické smlouvy. Ale kdo tomu ještě věří?
Trump říká to, co v daný moment potřebuje, a pak to popře. Amerika se z Evropy stahuje a zároveň tam rozšiřuje svůj vliv. Epochu nejistoty právě vystřídala éra nebezpečné dvojsmyslnosti.
Zelenskyj měl včera s Trumpem podepsat dohodu o těžbě nerostných surovin, ale nestalo se tak. Plán byl jasný: Spojené státy měly získat trvalý 50% podíl v ukrajinském nerostném bohatství. To mělo zajistit, že Putin se nepokusí znovu zaútočit. Trump to sám potvrdil: „Myslím, že nikdo si nebude chtít zahrávat, pokud tam budeme mít spoustu dělníků.“
Nová doktrína zní „mír skrze ekonomiku“. Zelenskyj měl být dotlačen k přijetí rozdělení Ukrajiny, přičemž USA by získaly právo na její ekonomickou exploataci. Historie se opakuje.Británie se po druhé světové válce vzdala svého imperiálního obchodního systému výměnou za americkou podporu. Rozdíl? Dnes se už nikdo ani nenamáhá skrývat čistý imperiální cynismus.
Pokud by dohoda přece jen byla zachráněna, zajistila by Ukrajině a Evropě bezpečnost? Americká těžba minerálů by se mohla stát záminkou pro nové konflikty. Rusko by útok na Ukrajinu, kde má Amerika ekonomické zájmy, nemuselo považovat za útok na NATO. Nejasnost Trumpových závazků v oblasti bezpečnosti nechává Ukrajinu i Evropu v nebezpečné nejistotě.
Británie a Francie nabídly vyslání vojsk na Ukrajinu, aby zajistily případnou dohodu mezi Trumpem a Putinem. Otázka ale zní: přijme Rusko takovou dohodu, když vidělo včerejší scénu v Oválné pracovně? Jak by mohlo souhlasit s tím, aby zbytek Ukrajiny padl do sféry amerického ekonomického vlivu a jeho těžební sektory chránili britští a francouzští vojáci?
Psali jsme:
Šance na udržitelný mír se tímto okamžikem ještě více vzdálila. Bez americké vojenské podpory, a pokud Evropa nedokáže zaplnit vzniklou mezeru, bude Ukrajina nucena vyjednat mír za podmínek diktovaných Ruskem. Jakmile si ale Trump zajistí svůj podíl na ukrajinském nerostném bohatství, jednání o míru dostanou novou podobu: vítěz si bere kořist.
Trump si možná myslí, že svou metodou donucování dosáhne ideální situace a rozšíří americkou moc a ekonomickou dominanci s minimálními náklady. Ukrajina se nejspíš nakonec smíří s tím, že se stane americkým ekonomickým protektorátem. Alternativa, tedy úplné podrobení se Rusku, je horší.
Jenže Evropa právě viděla, jak se Trump chová ke svým spojencům. Věří ještě někdo, že Spojené státy budou Evropu skutečně chránit, když se objeví nové hrozby? Británie a Francie už údajně připravují scénář, ve kterém by jejich jednotky byly rozmístěny někde ve východní Evropě nebo dokonce na Ukrajině, aby odrazily ruskou agresi. Spoléhají přitom na vágní příslib americké letecké podpory. Ale co když tento příslib nebude naplněn?
Podobná situace se odehrála v roce 1956, kdy Británie vyklidila Suezský průplav, ale stále věřila, že její ekonomické zájmy tam budou chráněny. Konzervativní poslanec Enoch Powell tehdy varoval, že dohoda s Egyptem nebude „ani papíru hodná“, protože britští inženýři zůstanou v oblasti bez ochrany, vydaní na pospas násilí.
Dnes se musíme ptát: budou Trumpovi američtí těžaři v Ukrajině bez vojenské podpory v lepší situaci? A co když Rusko tento model napadne, jako kdysi Násir napadl britské zájmy v Suezu?
Příběhy pomáhají dávat chaosu řád a smysl. Jenže Trumpova nepředvídatelnost vytváří příběh, kterému už nikdo nemůže věřit. Macron, Starmer a Zelenskyj odletěli do Washingtonu s nadějí, že získají něco, co doma svým voličům odvypráví. Dva z nich na chvíli uspěli. Ale historie si bude pamatovat jen drama jejich selhání.
(jk, UnHerd.com, repro: foxnews)
